Aperitiv po italsku

Co takhle aperitiv po italsku?

Cestovat sice nemůžeme, ale dát si aperitiv ano.

A nejlépe po italsku. I když při pohledu na tu pláž, hory nebo restaurant luxusního benátského hotelu nevím, nevim.

Šapmaňské, prosecco, campari. Aperitiv před svátečním jídlem.

Tak nějak to máme nastaveno u nás v Čechách. S kamarády se u nás chodí na pivko.

Jiný kraj, jiný mrav. I když mě napadá, že pivo je i v Itálii v posledních letech v módě. Možná by prošlo taky jako aperitiv.

Žerty stranou. V Itálii je to trošku jinak.

Italové si aperitiv dávají před obědem třeba i ve všední den. A velmi často si zajdou na aperitiv po práci s kolegy. Nebo naopak před večeří s přáteli. Mezi 18 a 21 hodinou, obvykle na baru a třeba klidně ve stoje.

Aperitiv v Itálii neznamená jen ta sklenka lahodného moku, ale taky něco na zub. To je v ceně. Možná vám to připomene anglický odpolední čaj. Ten se taky neobejde bez jídla.

Ani u moře, jak můžete vidět na fotkách, si Ital nebo Italka aperitiv neodepře. Mimojiné, jsou to fotky mojí kamarádky Cecilie, která byla tak hodná a „věnovala“ mi je. Cecilia, ta umí žít. Jako ostatně všichni Italové. To na nich opravdu miluju.

Aperitiv v podstatě může být jakýkoli nápoj. I nealkoholický, klidně třeba jen perlivá minerálka. A co se k němu podává?

Oříšky, chipsy, něco mezi našimi chlebíčky a jednohubkami. Tady by se hodilo španělské slovo tapas. Ale to v Itálii nepoužívají.

Na jedné z fotek jsou bruschette, osmažený bílý chléb s rajčaty, olivovým olejem a třeba capari, olivami…atd. Nebo můžete dostat rolku z italské šunky s chřestem, nakládané artyčoky, na Sicilii arancini (malé rýžové kuličky s masem, zeleninou atd).

Italové si velmi často dávají apertiv i před večeří nebo obědem. I v tomto případě vám přinesou ke skleničce něco menšího k zakousnutí. Takový aperitiv může být i sklenka bílého vína.

Kdysi jsem měla jedny VIP klienty. Pán byl z Itálie, paní Vídeňačka a syn majitel cestovní kanceláře. Byla jsem s nimi tři dny a vždy mne zvali i na oběd. Pamatuji, že před jídlem pokaždé objednávali jako „aperitiv“ láhev suchého bílého vína a z jídelníčku nějaké ty oříšky, olivy, chipsy a tyčinky.

Italské tyčinky se jmenují grissini. Mnohdy si je dělají v restauraci sami. Stejně tak, jako chléb a focacciu.

A pokud si dáte sklenku před obědem, přinesou vám právě košík s pečivem, kde není jen chléb, jak jinak, než bílý, ale i grissini. Někdy s mističkami s olivovým olejem s kapkou balsamika. Máslo je spíše vyjímkou.

Často bary nabízí aperitivo za fixní cenu (s možností volby z několika nápojů) a jde o něco jako happy hours. To je v Itálii celkem novinka. Po práci, v čase mezi obědem a večeří, mnoho Italů tak skočí s přáteli na kus řeči a něčeho se napít. Italové jsou velmi společenští, takže dnes, v digitalizované době, je to obzvlášť příjemné.

Tato italská tradice není žádná novinka. Datuje se, považte, až do osmáctého století. Do doby, kdy vznikl vermut. A zároveň s ním zvyk něco menšího si k němu dát.

Tak to dole je jahodové sorbetto, a k tomu se hodí sladkosti. Takže jak vidíte, italské tvořivosti a fantazii se meze nekladou.

A když už jsem zmiňovala ten vermut, tak ten vymyslel v roce 1786 Ital (jak jinak) z Torina. Jmenoval se Antonio Benedetto Carpano. Jeho vermut se stal základem pro mnoho skvělých koktejlů. A s ním se narodila i tradice „aperitivů“.

Až pojedete do Itálie, někam si aperitiv zajděte mezi obědem a večeří dát. A pokud jste abstinenti, vůbec nevadí. Dejte si ho stejně. Jak už jsem znímila, aperitiv může být i minerálka.

 

Ať je každý váš den ten nejlepší.