Aperitiv po italsku

Co takhle aperitiv po italsku?

Cestovat sice nemůžeme, ale dát si aperitiv ano.

A nejlépe po italsku. I když při pohledu na tu pláž, hory nebo restaurant luxusního benátského hotelu nevím, nevim.

Šapmaňské, prosecco, campari. Aperitiv před svátečním jídlem.

Tak nějak to máme nastaveno u nás v Čechách. S kamarády se u nás chodí na pivko.

Jiný kraj, jiný mrav. I když mě napadá, že pivo je i v Itálii v posledních letech v módě. Možná by prošlo taky jako aperitiv.

Žerty stranou. V Itálii je to trošku jinak.

Italové si aperitiv dávají před obědem třeba i ve všední den. A velmi často si zajdou na aperitiv po práci s kolegy. Nebo naopak před večeří s přáteli. Mezi 18 a 21 hodinou, obvykle na baru a třeba klidně ve stoje.

Aperitiv v Itálii neznamená jen ta sklenka lahodného moku, ale taky něco na zub. To je v ceně. Možná vám to připomene anglický odpolední čaj. Ten se taky neobejde bez jídla.

Ani u moře, jak můžete vidět na fotkách, si Ital nebo Italka aperitiv neodepře. Mimojiné, jsou to fotky mojí kamarádky Cecilie, která byla tak hodná a „věnovala“ mi je. Cecilia, ta umí žít. Jako ostatně všichni Italové. To na nich opravdu miluju.

Aperitiv v podstatě může být jakýkoli nápoj. I nealkoholický, klidně třeba jen perlivá minerálka. A co se k němu podává?

Oříšky, chipsy, něco mezi našimi chlebíčky a jednohubkami. Tady by se hodilo španělské slovo tapas. Ale to v Itálii nepoužívají.

Na jedné z fotek jsou bruschette, osmažený bílý chléb s rajčaty, olivovým olejem a třeba capari, olivami…atd. Nebo můžete dostat rolku z italské šunky s chřestem, nakládané artyčoky, na Sicilii arancini (malé rýžové kuličky s masem, zeleninou atd).

Italové si velmi často dávají apertiv i před večeří nebo obědem. I v tomto případě vám přinesou ke skleničce něco menšího k zakousnutí. Takový aperitiv může být i sklenka bílého vína.

Kdysi jsem měla jedny VIP klienty. Pán byl z Itálie, paní Vídeňačka a syn majitel cestovní kanceláře. Byla jsem s nimi tři dny a vždy mne zvali i na oběd. Pamatuji, že před jídlem pokaždé objednávali jako „aperitiv“ láhev suchého bílého vína a z jídelníčku nějaké ty oříšky, olivy, chipsy a tyčinky.

Italské tyčinky se jmenují grissini. Mnohdy si je dělají v restauraci sami. Stejně tak, jako chléb a focacciu.

A pokud si dáte sklenku před obědem, přinesou vám právě košík s pečivem, kde není jen chléb, jak jinak, než bílý, ale i grissini. Někdy s mističkami s olivovým olejem s kapkou balsamika. Máslo je spíše vyjímkou.

Často bary nabízí aperitivo za fixní cenu (s možností volby z několika nápojů) a jde o něco jako happy hours. To je v Itálii celkem novinka. Po práci, v čase mezi obědem a večeří, mnoho Italů tak skočí s přáteli na kus řeči a něčeho se napít. Italové jsou velmi společenští, takže dnes, v digitalizované době, je to obzvlášť příjemné.

Tato italská tradice není žádná novinka. Datuje se, považte, až do osmáctého století. Do doby, kdy vznikl vermut. A zároveň s ním zvyk něco menšího si k němu dát.

Tak to dole je jahodové sorbetto, a k tomu se hodí sladkosti. Takže jak vidíte, italské tvořivosti a fantazii se meze nekladou.

A když už jsem zmiňovala ten vermut, tak ten vymyslel v roce 1786 Ital (jak jinak) z Torina. Jmenoval se Antonio Benedetto Carpano. Jeho vermut se stal základem pro mnoho skvělých koktejlů. A s ním se narodila i tradice „aperitivů“.

Až pojedete do Itálie, někam si aperitiv zajděte mezi obědem a večeří dát. A pokud jste abstinenti, vůbec nevadí. Dejte si ho stejně. Jak už jsem znímila, aperitiv může být i minerálka.

 

 

  • Co takhle zkusit něco nového? EXOTIKA JE TADY!

    Je čas na změnu! Při pročítání svých starých cestovatelských deníků jsem narazila na pár neotřelých receptů na exotická jídla. Na zvláštní stránce eBooky si pak můžete stáhnout zdarma i koktejly z mých cest.

  • Nejnovější články
  • Kategorie