Jsem profesionální průvodkyně. Už řadu let jdu po cestě, která je pro mne zároveň cílem a ukazuji druhým, že je pořád co objevovat. Protože i já sama se na té cestě stále učím. 

Měla jsem tu čest doprovázet na čtvrt miliónu lidí. Především Italů, Španělů, Portugalců a Latinoameričanů.   

Jen díky nim jsem pochopila, že vše souvisí se vším.

A taky, že každý den má být ten nejlepší.

Že existují cesty i v přeneseném slova smyslu. A taky, že pokud na cestě tímto bytím potkáme někoho, kdo je v něčem lepší než my, setkali jsme se proto, abychom se od sebe vzájemně učili. 

Všechno se vším souvisí ...

Za svoji více než třicetiletou kariéru profesionální průvodkyně jsem měla tu čest doprovázet na 250 000 lidí.

Odhadem. 

Byli to především Italové.

Ale i Španělé, Portugalci a Latinoameričané. 

Je-li někdo opravdu mistrem v umění žít, pak jsou to právě latinské národy. Ovládají toto umění brilantně. 

My průvodci víme, že abychom podávali skutečně kvalitní servis, musíme se neustále učit. A taky na sobě musíme neustále pracovat. Velmi záhy jsem tedy pochopila, že jsem to i já, a možná především já, kdo se učí. 

A učila jsem se od opravdových mistrů. Opakuji. Je-li někdo, kdo má co říci světu o přístupu k životu a o jeho prožívání, jsou to latinské národy.

Nejde jenom o cesty, jde o život sám. Ale pro mě je život cesta. A cesta je zase život. 

Velmi hezky to napsala jedna moje latinoamerická kolegyně a kamarádka, která náhodou žije v Itálii. 

"Cesty jsou jako západy slunce. Pokud na ně čekáme příliš dlouho, promeškáme je."

 

ZA OBZOR - i cesta může být cílem

Jako malá jsem často stávala u okna. Stavěla jsem se na špičky a dívala se na horizont. Tam, co se černalo zimní pole.

Co je za ním ? Co je tam dál, za obzorem? 

Cestování a objevování bylo od dětství mou velkou radostí a někdy v šesté obecné, bylo mi tak dvanáct, jsem se rozhodla, že až vyrostu, pojedu do Itálie. 

A proto se přece musím naučit italsky. Dětská logika. 

Sen o Itálii vznikl díky mému učiteli ze základní školy. A byl to právě on, kdo rovněž hluboce ovlivnil celou moji životní dráhu. Milovaný pan učitel češtiny a hudební výchovy z šesté obecné.  

Vždycky nás nabádal, abychom si nastavili laťku vysoko. Aby pak bylo z čeho snižovat. 

Alois Kristoň, mám potřebu napsat jeho jméno, byl mimojiné  houslista. A jako člen velmi známého folkloristického souboru ze Slovácka měl tak už v dobách minulých možnost cestovat po světě.

S nadšením nám o svých cestách vyprávěl.  

Pana učitele uchvátila zejména Itálie. Hltala jsem ho očima, když nám popisoval monumenty, nádhernou přírodu a historii, když vyprávěl o proslulých umělcích a o králích světového designu, které právě Itálie rodí.

A s nadšením opěvoval nejen její kuchyni, ale obdivoval i styl a eleganci italských žen.   

Poznat Itálii se tak stalo doslova posedlostí mého dětství i mládí. A tato touha později přerostla v celoživotní vášeň a lásku.

V Itálii jsem nakonec byla nesčíselněkrát. A italsky jsem se naučila velmi dobře. Což mě dovedlo k povolání, které jsem s láskou a naplno dělala celé roky. Rozhodnutí učit se právě tuto řeč, bylo jedním z nejlepších v mém životě.

Roky jsem si myslela, že jsem prostě měla štěstí. A nebo je to tak, že se nám sezhora dostane všechno, o co si řekneme? 

Dnes už vím, že ano. Pokud ve své sny nepřáváme věřit a cíleně si za nimi jdeme.   

Moje první návštěva Itálie, ještě v dobách zavřených hranic a po mnoha nezdařených pokusech, byla pouhým začátkem.    

Začátkem cesty, na které jsem opustila jisté, ale nudné zaměstnání, a která mě přivedla až k pomyslným výšinám průvodcovské profese.

I když jsem později k italštině přidala ještě španělštinu, a tak si rozšířila svoje pracovní příležitosti, byli to právě Italové, od nichž jsem se naučila nejvíc.

To díky nim jsem překročila horizont. 

Splnil se mi ale i další můj dětský sen. Stala jsem se profesionální průvodkyní. 

Přišla klientela, o které se mi ani nesnilo. Možnost cestovat, poznávat, užívat si svobody a rozhodovat sama o sobě.   

Co dělám dnes ?

Píšu gastronomicko-cestovatelské příručky, mini-průvodce městy, která důvěrně znám, eBooky plné AHA momentů.

A taky pohádky.

Na téma cestování, jak jinak. 

Založila jsem Italský klub a v rámci mé agentury chystám pár cest. 

 

Největším přínosem poznávání jiných kultur je přijmout, že v něčem jsou prostě LEPŠÍ. A to lepší pak začlenit i do svého života.   

Pokud studujeme jazyk cizí země, měli bychom poznat i její kulturu, tradice, zvyklosti a způsob života.

 Včetně kuchyně. Ta je totiž té které země zrcadlem.  

Co mě navždy změnilo, bylo objevení toho mistrovského umění žít a radosti z každého dne, tak vlastní všem latinským národům. Stejně jako styl, šarm, cit pro detail nebo nedostižná elegance. A třeba i to, že konzumaci obyčejného jídla můžeme proměnit v rituál.

Staří latiníci říkávali: "Carpe diem." 

A pozor. Není v tom nic povrchního. Nic na styl urvi, co můžeš. 

Každý den má prostě být ten nejlepší. To je asi to nejdůležitější, co jsem díky svým klientům pochopila.

A učila jsem se opravdu od mistrů. Věřte mi.  Moc ráda to ukážu každému, kdo bude mít zájem.

Moc ráda se s Vámi podělím o tajemství latinského stylu a šarmu, moc ráda se s vámi pobavím o nedostižné gastroomii, moc ráda Vás vezmu na cestách. 

Moc ráda Vám pomohu najít smyslupnou cestu.  

Možná pár AHA momentů najdete na FP na Facebooku. @sofistikovanecestovani

A nebo trošku gastronomické inspirace ve FB skupině -  Rychlé a originální. Inspirativní recepty i tipy na restaurace.