Hořká voda xocoläti z deštných pralesů Mexika

Fascinující cesta čokolády začíná kolem roku 1900 př.n.l. !

Těžko dnes určit, kde vlastně příběh čokolády, takové, tak ji známe dnes, začíná.

Zcela jistě k nám však přišla z Ameriky a pravděpodobně to bylo území dnešního Mexika, kde tento nápoj objevili.

Už staří Aztékové totiž popíjeli fermentované nápoje z kakových bobů. Věřili, že jsou darem od boha Quetzalcoatla. A přikládala se jim taková hodnota, že se velmi dlouho používaly jako forma platidla.

Jak u starých Olméků, tak později Mayů, ale i Aztéků, pila čokoládu především honorace.

Kakaovník byl stromem posvátným. Podle jedné legandy boby uloupili bohům lesní mravenci a přinesli je Indiánům, kterým pak také ukázali, jak je mají pražit.

Původní „čokoláda“ byl tedy nápoj. A to hořký. Obsahoval ale i přísady. Kukuřičnou kaši nebo koření.

A tak vlastně dnešní módní luxusní čokolády s příchutí třeba chilli nejsou nic nového pod sluncem. Právě naopak.

Indiáni věřili, že nápoj je formou afrodiziaka.

Ještě dnes se s původním nápojem můžeme potkat na jihu Mexika. Říkají mu tady “ čiláda“ a hojně ho popíjí místní.

Do Evropy čokoláda dorazila v 16. století.

Moc velký úspěch ale nezaznamenala. Dokud se do ní nezačala přidávat vanilka a cukr.

Nejprve si ji mohly dovolit pouze vládnoucí vrstvy, později se rozšířila i mezi obyčejné lidi. A její důležitost stoupla natolik, že se v minulém století stala součástí válečných přídělů vojáků USA.

Slovo čokoláda patrně pochází z aztéckého slova xocoläti – hořká voda. Do evropských jazyků se pak dostalo ze španělštiny.

Domovinou kakaovníku je střední Amerika a Mexiko. Jeho pěstování i konzumace zde bylo velmi běžné už v předkolumbovské éře.

Semena kakaovníku kolem sebe po opylování utvoří jakýsi obal, podobný pouzdru. Je dlouhé asi 50 cm a visí přímo z kmenů stromů. Obsahuje až 40 bobů červenohnědé barvy, uložených ve sladké a lepkavé dužině.

Samotné boby jsou však velice hořké, díky vysokému obsahu alkaloidů.

Je tedy pravděpodobné, že první, co lidé jedli, byla právě ona sladká dužina.

Existují důkazy, že byla fermentována,  a poté konzumována jako alkoholický nápoj.

(Caa 1400 př.n.l.).

Olmékové naopak používali tyto nápoje při náboženských rituálech či v léčitelství.

Popis kakaového nápoje najdeme i díky Drážďanskému kodexu rovněž u starých Mayů. Považovali ho za pokrm boha deště.

Aztékové naopak boby pěstovat ani zpracovat neuměli. Ale protože ovládali velkou část území dnešního Mexika, stalo se tak kakao formou daní. Či daru, jak tomu sami Aztékové říkali.

Ze starých textů španělských dobyvatel pak můžeme poznat, jak obrovskou cenu tyto bobule měly. Sto kakaových bobů se rovnalo celé kánoi sladké vody či jedné krůtě.

Pro Evropany zůstával kakaovník až do 16. stol. zcela neznámý…

Na své čtvrté cestě do Ameriky se s „čokoládou“ setkal Kryštof Kolumbus. Zmocnil se kánoe, která vezla různé obchodovatelné zboží. A mezi ním právě i kakaové boby.

Povšiml si, že tyto „mandle“ jsou u domorodců velice ceněné. A tak je přivezl do Španělska. Tam ale nevěděli, k čemu je použít.

Teprve dobyvatel Hernán Cortéz tento nápoj poprvé pil.

Bylo to na dvoře náčelníka Moctezumy a nápoj se servíroval v šálcích z čistého zlata. Ženy, které náčelníka a jeho hosty obsluhovaly, přinesly přes padesát obrovských džbánů napěněné čokolády.

Jistý jezuita, který žil v Peru, popisuje tento nápoj jako odporný, hořký a s jakýmsi povlakem nahoře, avšak velice oblíbený u Španělů, kteří se zde usadili.

A existují prý horké, studené či vlažné varianty.

Pití čokolády v Evropě zdomácnělo konečně poté, co se ze Španělska dostala na francouzský královský dvůr, kde ji Francouzi, jako proslulí milovníci dobrého jídla a pití, díky své kreatitivitě v gastronomii osladili a dochutili.

V té době se stala čokoláda dostupnou už i jako cukrovinka.

V 18. stol. se zase v Anglii začala čokoláda míchat s mlékem, místo s vodou.

A pak už to šlo rychle.

Čokoláda si dobyla srdce malých i velkých, mladých a starých.

Dnes mezi státy s největší spotřebou patří Švýcarsko na 1. místě, za ním pak Německo, Belgie, Anglie, Rakousko a Norsko.

Ani my na tom „nejsme špatně.“ Umístili jsme se na 6. místě.

Na rozdíl od Švýcarů, kteří v průměru na obyvatele spořádají 12, 3 kg čokolády, u nás je to 5,5 kg.

Neříkejte mi, že čokoláda není zdravá, že se po ní tloustne, a tak. Ona totiž není čokoláda jako čokoláda. Tady je třeba si dobře vybrat a dopřát si jen to nejlepší.

Jak by to o jídle i pití mělo platit obecně.

Kromě tuků, cukrů a bílkovin totiž obsahuje čokoláda i jiné věci.

Vápník, fosfor, hořčík, železo, měď, vitamíny A, B1, B2, C, D a E.

Ještě pořád ji chcete svých dětem a nebo sobě odpírat ?

Jste-li z Prahy, zajděte do Pražské čokolády v Nerudově ulici. Tak dobrou jsem pila jen v Benátkách. Bylo to v době, kdy jsem ani nevěděla, že čokoláda k pití existuje a chutná jinak, než kakao. Můžete si ji zde koupit i jako hezký dárek nebo jen tak. Pro sebe. Jde o čokoládu opravdu kvalitní.

Vynikající je i rodinný podnik Červená židle v Liliové na Starém městě, kde se dá objednat z nepřeberného množství nápojů. A samozřejmě taky něco koupit. Často je lepší stolek rezervovat.

Pro inspiraci přikládám pár foto.

Potom existuje muzeum čokolády a marcipánu v Táboře. Rozhodně stojí za to !

Ale zcela jistě objevíte tu pravou čokoládu i jinde.

A proč jsem napsala vlastně tenhle článek ?

Protože moje malajská kamarádka Jojo, posedlá zdravým životním stylem, mi poslala tabulku bylinek a koření s nejvyšším ORAC.

CO TO JE ?

Schopnost rychle rozvádět kyslík v krvi.

A na seznamu je i kakaový prášek !

Takže dejte si bez výčitek svědomí. Stačí jen znát míru.Tak mě to totiž naučili Italové a vůbec příslušníci latinských národů, největší mistři v umění žít. Jsem jim za to moc vděčná.

Právě oni mi ukázali, že KAŽDÝ DEN MÁ BÝT TEN NEJLEPŠÍ.

Brzy bude zima, tak si svůj den užijte u šálku exelentního nápoje bohů.

 

Na úvodní stránce blogu si můžete stáhnout zdarma malý eBook, ve kterém sice nenajdete recept, jak upravit čokoládu, ale zato pár nejlepších nápojů, které jsem potkala na cestách.