BUDAPEŠŤSKÉ KAVÁRNY

Budapešťské kavárny

 

 BUDAPEŠŤSKÉ KAVÁRNY

Kdo by neznal Budapešť. Vždyť Maďaři jsou naši skoro-sousedi.

Myslím, že Maďarsko zná hlavně moje generace, protože to byla jedna z mála otevřených destinací, kam jsme mohli za předchozího režimu vyjet. A dalo se to tady hezky užít.

Do Maďarska jezdím od dětství a asi bych se nedopočítala, kolikrát jsem tady byla.

V posledních letech se ale vracím pravidelně téměř celé léto každý týden s turisty. A protože mám k dispozici i místní průvodce, téměř vždycky se něco nového dozvím. Každý kolega má totiž svůj výklad a v Budapešti jsou průvodci opravdu na vysoké profesioální úrovni.

Když mám čas, a občas ho trochu mám, zaměřím se na nějakou určitou oblast, pár ulic nebo tak a důkladně si to proslídím. A vždycky, ale opravdu vždycky objevím něco nového.

O kavárně Paris  na corsu Andrássy jsem slyšela mnohokrát, ale nikdy nebyl dostatek času tam zajít. A potom, před pár lety probíhala celá ta krásná budova nákladnou rekonstrukcí.

Corso Andrássy je hodně dlouhý bulvár, ale budova se nachází blíže k centru, takových patnáct. minut pěšky od Baziliky.

Poslední léto se mi poštěstilo. Přiletěla skupina s volným programem, navíc s mnohahodinovým zpožděním, a tak jsem toho využila.

Budova jménem Paris sloužila jako první místní obchodní centrum, a to mezi lety 1911 – 1945. Založil ho jistý Samuel Goldberger. Toto obchodní centrum bylo světově proslulé.

Mramorová deska dole u vchodu hlásá – ovšem pouze v maďarštině, že velký sál je vyzdoben freskami  pana Karoly Lotze. Podle něj se taky velký sál jmenuje.

A tak jsem se na ten velký sál šla podívat. Grandiózní vstupní halou se projde k eskalátoru a ten člověka vyveze přímo do sálu. Je to kavárna.

Nejznámější a nejkrásnější kavárna v Budapešti je sice ta v hotelu Boscolo a  jmenuje se New York.

Alespoň se to uvádí v renomovaných turistických průvodcích. Říká se v nich, že New York je dokonce nejkrásnější kavárna světa a jsem ochotna souhlasit. A to jsem jich viděla dost.

Ale café Paris si s cafem New York moc nezadá.

Hlavně tady venku nepostávají davy  japonských turistů s fotoaparáty, čekajících až budou uvedeni a pod podmínkou konzumace si uloví i nějakou tu fotku.

Možná jsem měla štěstí nebo se ještě tak nerozkřiklo, že Paris zase otevřeli, ale u mramorových stolečků sedělo pouze pár lidí. Uprostřed sálu pod oknem velký, černý klavír. A na ten hrál elegantě oděný pán.

A najedou jsem v jiné době.

Stropy bohatě zlacené a zdobené freskami, nádherný bar,  živé květiny na stolcích, sofistikovaná, tichá hudba a dokonce velká dřevěná knihovna plná knih – to mě opravdu dostalo.

Budova Paris má ale ještě něco navíc. A moc lidí o tom neví. Na stropě je Sky bar a v létě nebo za hezkého počasí je to opravdu velice, velice příjemný zážitek.

Budapešť má ovšem další proslulé kavárny.

Především je to Gerbaud  na začátku pěší zóny.

Sice nevypadá až tak moc úchvatně jako první dvě, zato je velice známá nejen mezi místními. Já si na tu kavárnu pamatuju z francozského válečného filmu se skvělým obsazením. Nezapomenutelná Isabelle Huppert  v roli mladé židovky sedí u jednoho ze stolečků se zámožnou neplodnou dámou a domlouvají  „obchod“.

Jen mě mrzí, že jsem jméno toho filmu o válce, lásce a vášni už dávno zapoměla.

Kavárna Gerbaud  je opravdu velmi známá. Založil ji jeden mladý Švýcar s pomocí svého maďarského tchána. Vypráví se, že chlapec cestoval do Uher s jistým úmyslem. Slyšel, že jsou tady hezká děvčata.

A jedno děvče nakonec potkal a oženil se s ním. Nu, nebylo sice nijak hezké, zato mělo oporavdu hezké věno. A velkorysého tatínka. A ten jim s tou kavárnou a cukrárnou plnou skvělých sladkostí pomohl. Nakonec, kdo by měl co vědět o čokoládě a čokoládových dortících, když ne Švýcaři, že.

Gerbaud byla i oblíbenou kavárnou císařovny Sissy, která trávila v Uhrách více času, než u dvora ve Vídni. Povídá se, že tady sedávala a doslova se ládovala zákusky.

No, vzhledem k tomu, že trpěla bulimií a aneroxií, nechci moc domýšlet následky….

Pokud dáváte přednost místům, kde je co nejméně turistů, je to kavárna hotelu Astoria. Krásná, dekadentní, noblesní.

A nebo café Muzeum, téměř naproti. Tyhle mají výhodu, že se zde můžete i skvěle najíst za cenu přiměřenou ambientu.

A v neposlední řadě, hned vedle Opery, je café Callas. Ano, po slavné řecké pěvkyni Marii Callas se jmenuje. Informaci sice nemám vícekrát  ověřenou – bohužel  jsem ji slyšela pouze od jediné kolegyně ( další průvodci to nikdy neslyšeli) , nicméně příběh je to hezký.

Ona prý ta slavná Marie v mládí, ještě než se proslavila, pracovala jako chůva pro jednu bohatou maďarskou rodinu. No a hlava rodiny, milovník hudby a zpěvu, rozeznal její obrovský talent a přivedl ji k dráze pěvkyně.

Pravda nepravda, kavárna je moc hezká. Kdysi jsem držívala různé diety a snažila se nejíst dorty. Ty doby pominuly. A pak,  maďarské sladkosti jsou excelentní. Třeba taková somloj galuska…..takže pokud chcete, nemusí to zůstat jen u kávy či skleničky.

Co je velmi příjemné, že tady je opravdu zvykem sedět u kávy dlouho.

Dnes asi těžko studenti nemají na otop a nemusí tak trávit celé dny v kavárnách u novin a vody, ale ta pohodovost zůstává.

Káva sem prostě patří. I kavárny. Do Maďarska přišla káva s Turky, a i když Turci určitě nebyli nijak oblíbení, jedno se jim upřít nedá. Káva je prostě dobrá.

Už dávno nehrozí Maďaři dětem, že pokud nepřestanou zlobit, dostanou černou polévku, co vařívají Turci.

Ano, tak se tady totiž v dobách turecké okupace kávě  opravdu říkalo.

DALŠÍ ČLLÁNKY WEBU – Bratislava z výšky a bar v oblacích, který určitě nevynechejte, 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT – PROČ SE PRAHA JMENUJE PRAHA

KDO VLASTNĚ JSEM – Můj příběh

MŮJ PŘÍBĚH – Můj příběh

  • Co takhle zkusit něco nového? EXOTIKA JE TADY!

    Je čas na změnu! Při pročítání svých starých cestovatelských deníků jsem narazila na pár neotřelých receptů na exotická jídla. Na zvláštní stránce eBooky si pak můžete stáhnout zdarma i koktejly z mých cest.

  • Nejnovější články
  • Kategorie