INVALIDOVNA – chátrající budova s nadějí

CO MOŽNÁ NEVÍTE O PRAŽSKÉ INVALIDOVNĚ

Nedávno jsem si procházela Karlín.

Hezky pomalu.

Je to příjemné místo, takhle pražská čtvrť. Má totiž atmosféru. Ano, Karlín je místo, která má to, čemu se říká genius loci. Při bezcílné procházce parčíky a ulicemi a po několika zastávkách u inspirativních kavárniček, barů a restaurací, jsem došla při tom bloumání až k parku před Invalidovnou.

Na vstupní bráně visel nápis, že se o víkendech pořádají komentované prohlídky.

Když jsem se vrátila domů, řekla jsem to manželovi. On takové věci miluje. A tak jsme včera místo výletu někam k vodě došli až k Invalidovně.

Pro vaši info – každý víkend od rána až do čtyřech odpoledne, to je poslední vstup, můžete za sto korun dostat komentovanou prohlídku.

Nakonec jsme šli v šesti. Starší, kultivovaně vyhlížející pár s dospělou, rozvěž kultivovaně vyhlížející dcerou, slečna s batůžkem, ta zase vyhlížela intelktuálně. A my dva.

Prohlídka trvala asi hodinu. A protože jsem průvodkyně, uznale uznávám, že děvče, které nás provázelo, to dělalo opravdu dobře. Taky jsem jí to řekla a ona byla evidentně potěšena. Já jsem zase byla potěšena, že jsem někomu udělala radost.

Ale abych šla k věci, začerstva vám tady napíšu, co všechno jsem se ještě dozvěděla. Samozřejmě o Invalidovně mluvívám, pokud tudy projížíme s turisty busem. Ale je to pár vět, především spojených s tisíciletou vodou.

Takže: Invalidovna vznikla ze soukromé nadace. A to díky italskému šlechtici z rodiny Strozzi, která přišla do Čech už před stoletími.

Hrabě Petr Strozzi (1626 – 1664) byl polní podmaršálek. Petrův otec Giacomo Strozzi za třicetileté války sloužil ve vojsku císaře Ferdinanda II. a od toho taky za věrné služby získal panství Hořice (ano, hořické trubičky). Toto panství, jen tak na okraj, byl konfiskát po Albrechtovi z Valdštejna).

Petr Strozzi, jako mnoho barokních šlechticů, spojil svůj život s diplomacíí a vojenskou kariérou. A tak taky došlo k tomu, že byl při jedné bitvě vážně zraněn. (Alessandria della Paglia, 1657). Zůstal na lůžko upoután dlouhé měsíce. To ho vedlo k přemýšlení.

Uzravil se, zůčastnil se ještě dalších bitev, ale dospěl  k rozhodnutí, že svůj majetek odkáže nadaci, která by se starala o válečné ivalidy, zraněné či zestárlé vojáky a důstojníky. Ty, kteří bojovali za „nejjasnější dům Rakouský“.

Závěť měla ovšem určité podmínky. A to třeba, že se pobyt v tomto zařízení bude vztahovat pouze na vojáky římsko-katolického vyznání. (Později zde ale žili i evangelíci). Rovněž myslel na svoji ženu, která, pokud by se neprovdala, měla  samozřejmě také dostat určité prostředky. Tato dáma mimojiné jmění nadace ještě rozmnožila.

V Invalidovně nebydleli pouze zmrzačení vojáci, ale i jejich ženy a děti. Rovněž dohlížející důstojníci, kteří měli samozřejmě mnohem vyšší komfort a pohodlí. Vlastně takové samostatné byty. Co je dále zajímavé, že se zde musela dodržovat určitá pravidla. Tak třeba budíček a večerka. Před a po nikdo už z budovy nesměl vycházet.

Vstávalo se v šest ráno, zavíralo se v deset večer. Jistý „ubytovaný“ si ovšem vymohl vyjímku. Vstával a odcházel na dlouhé procházky už ve čtyři ráno.

 

Asi se mu to vyplatilo, protože v jedné z místností mají jeho fotku. V den devadesátých narozenin. Tak válečného invalidu bych si já představovala trochu jinak.

Architektonickou inspirací pro Invalidovnu byl španělský El Escorial. Vzhledem k provázanosti španělské a rakouské větve Habsburků to není nic divného.

Divné mi ale připadá, že jako vzor pro El Escorial posloužil údajně původní Šalamounův chrám v Jeruzalémě. Jeho přesné rozměry má totiž udávat Abraham v bibli.

Invalidovna je architektonicky ale podobná jiným sakrálním stavbám. Klášterům. Má dvůr obehnaný čtyřmi křídly, ochozy v patrech byly původně otevřené. Zazdili je až později a staly se z nich tak jakési chotby.

Zvláštní, jak každá vypadá jinak.

Přizpůsobili si je totiž filmaři, kteří tyto prostory dost často využívají. Tak třeba jedna z posledních scén proslaveného Formanova filmu Amadeus. Několik dalších pohádek, seriálů, detektivek. A taky zde natočil jeden klip Ozzy Osbourne.(„I just want you“).

To, že se zde až do velké povodně v roce 2002 nacházela část státního archivu, kterou voda bohužel odnesla, je myslím celkem známo. (Asi třicet procent z dokumentů uložených zde bylo zničeno při povodni).

Rovněž stojí za zmínku fotograf Josef Sudek. Na italské frontě za 1.sv. války byl zasažen granátem a museli mu amputovat pravou paži. Za svého pobytu na invalidovně se „rekvalifikoval“. A to až tak, že se z něj stal profesionální fotograf.

Vrátím se ještě k pár faktům. Tak třeba to, že péče o nemocné či potřebné byla od nepaměti spojena s náboženstvím. A když se tak zamyslím, i v době komunismu řádové sestry pečovaly třeba na Velehradě o těžce postižené pacienty.

Ideovou předchůdkyní naší Invalidovny byla ta pařížská.

Přikládám foto, protože původně měla být budova, vlastně komplex budov, mnohem větší. Její stavba je spojena se jménem jednoho z nejvýznačnějších architektů své doby, Kiliána Ignáce Dientzenhofera.

Území dnešního Karlína se původně nazývalo Špitálsko nebo Záhradsko (pro mnoho zahrad, kde se pěstovala zelenina) a bylo spravováno křížovníky, kteří měli další špitál v blízkosti Poříčské brány.

Co se křížovníků s červenou hvězdou týče, jen tak pro doplnění, je to jediný řád založený na našem území. Ale taky je to vůbec jediný mužský řád, který založila žena, svatá Anežka česká.

Hodinová prohlídka končí v kapli, dost zanedbané a dekadentní.

Ale naděje je, protože byl vyčleněn fond a během pár let se začne s rekonstrukcí budovy. Mně zaujaly krásné vitráže. ( Jednu  jsem vám nafotila).

Přežily i tisíciletou vodu. Zvláštní pocit…

Vrátím se ale k území Špitálska.

V roce 1817 se stává předměstím. A toto nové předměstí dostává jméno Karlín. Ale pozor! Tentokrát to nemá nic společného s Otcem vlasti!

Jmenuje se podle Karolíny Augusty Bavorské, což byla manželka Františka I.

Po prohlídce jsme se zastavili v alternativní kavárně, kterou nám doporučila slečna průvodkyně. Když vyjdete z hlavního vchodu, jdetě vlevo, a pak ještě jednou odbočte doleva. Místo má atmosféru, příjemně překvapí ceny i kvalita sortimentu.