HOSTAL

HOSTAL

Nedávno jsem četla takový zajímavý článek.Byl o mladé dívce, která vede hostal v Olomouci. Splnila si sen.

Našla investory, vybudovala krásné místo svých snů.Tento  hostal – mimojiné – je hodnocen jako jeden z nejlepších hostalů v Evropě.

V článku se píše – a to mě opravdu udivilo – že mnoho Čechů ani pořádně neví, co to hostal je.

Opravdu?

Já osobně hostaly miluju.

Co je to tedy hostal?

Hostal je něco jako hotel, ale není to hotel. Je to něco, jako ubytovna, ale není to ubytovna.  Není to ani pension a není to tak docela ani hromadná noclehárna, jak by se to někdy mohlo klasifikovat.

I když právě takhle by se to mnohdy dalo nazvat. DORMITORY může být pouze  součástí hostalu. A  pro cestovatele, kteří opravdu šetří a  cestují dlouho, je to skvělá alternativa. Navíc mladým a otevřeným lidem to nijak nevadí.

Takže o co jde?

O levné ubytovny, kde prostě sdílíte místnost s cizími lidmi, a také příslušenství, sprchy, toalety a kuchyni?

Ne tak docela. Mnohdy totiž mají hostaly i privátní pokoje s vlastní kouplnou, eventuelně apartmán, který může vyjít celkem draho. Ale určitě tyto alternativy stojí za to. Pokud takový hostal najdu, dávám mu přednost před hotelem.

Z vlastní douholeté zkušenosti vím, že pokud trefíte na ten pravý, může být pobyt tady opravdu zajímavější než v tom hotelu.

Spousta hostalů organizuje různé výlety po městě či do okolí a dají vám zaručeně skvělé a levné tipy.

Já jsem si hostaly zamilovala v době, kdy jsem začínala cestovat sama.  Na dlouhé cesty, trvající několik týdnů či měsíců, je třeba celkem dost peněz. A hodně se jich dá ušetřit hlavně na ubytování.

V posledním hostalu  jsme spala v říjnu, když jsme strávili týden v Portu. THE PASSENGER. A pokud ještě někdy pojedu do Porta nebo přes Porto, je to pro mě jediná volba.

Třeba už to spojení. Vlak, který vás doveze téměř kamkoli máte přímo před nosem. Což se, pokud máte zavazadla, určitě vyplatí.

No, v posledních letech cestujeme s dcerkou a s přibývajícím věkem taky chci víc pohodlí, soukromí a svou kapičku luxusu či originality. Jsem prostě hédonistka.

A i místo, kde se ubytuji, musí být pro mě požitkem a inspirací. Nádherná místnost s vysokým stropem, patrem, stylovým nábytkem i doplňky, obrovská okna na hlavní náměstí – a z recepce i baru nad recepcí – se díváte přímo na nádraží Sao Bento.

Klid, žádný hluk. Ostatně ke klíčku  od pokoje dostanete i  špunty do uší.

To ale spíš kvůli autům a tramvajím, které jezdí od rána až do pozdního večera. A prostě hlučí.

Naše koupelna měla asi dvacet čtverečních metrů, pokoj i to příslušenství byl až na konci chotby, kde byla i další obrovská místnost – cosi jako knihovna, kancelář, odpočívárna. Kožené klubovky, spousta knih, pracovní stůl, nádherné předměty ve vitrínách.

Krásné, ale chladně působící portugalské kachlíky na podlaze porkývaly velké hovězí kůže a zajímavé vintage koberce.

Nikdo kromě nás, tedy mne, manžela a dcerky, se tam celých pět dnů nezastavil. I tato  nádherná  obývací místnost tak patřila v podstatě pouze nám.

Ve stejném  patře mají ovšem další čtyři hezké velké pokoje, opět patrové, takže s přehledem pro čtyři až pět lidí.  Cenově mnohem zajímavější, než můj exluzivní apartmán. Ale pokud chcete  to nejlepší, určitě si apartmán pronajměte. Užijete si to.

Kuchyňky jsou tady na každém patře, velké, prostorné, hezky vybavené.

Jinak má tento hostal pod střechou  velkou jídelnu,  kde se připravuje dobrá snídaně. Jídelna je  volně propojená s dalšími dvěma obrovskými místnostmi, které musí být v létě prostě boží.

Jsou tady takové ty houpačky a válečky, bar a místo na jógu, subtropické rostliny – prostě moc a moc fajn. A občas tady pořádají koncerty.

Osazenstvo hostalů je VŽDYCKY zajímavá směska.

Sejde se tu všechno. Je to skvělé místo, kde si člověk může taky sehnat žitovního partnera (o tom opravdu něco vím), ale i spoustu přátel a vůbec kvalitních free lidiček.

Když píšu free, nemyslím žádné kuřáky různých omamných látek nebo tak něco. Myslím lidi s free duší, kterým se dnes někdy říká digitální nomádi, nebo lidi, kteří si život rádi opepří nějakým tím vzrušením, dobrodružstvím, adrenalinem.

Pikantní směska mladého izraelského dobrodruha, postarší Francouzsky s vnukem či mladé Saúdy bez šátku a v džínách, popíjejí portské …..Obligátní Japonci, Korejci a Śpanělé. (Od těch by se dalo hodně naučit o tom, jak cestovat dlouho a s prázdnou kapsou).

Další skvělý hostal – a opravdu designový – jsem objevila v Lublani. Cestovala jsem služebně. A trochu si tady prodloužila pobyt a omrkla to krásné, přívětivé město.

Firma mi platila ubytování, ale já nerada dělám firmám, pro které pracuji a které mi dávají dobrou práci výdaje, takže jsem sháněla hostal. Jak jinak.

Tak dlouho jsem  hledala, až jsem našla. Každopádně doporučuji. Kousek do centra, kousek na nádraží. Vlakového i autobusového.

Jsou vedle sebe. A pak je jeden moc dobrý hostal v Praze. Má skvělé reference. Bazén, několik druhů snídaní, opravdu na hlavní město ceny za hubičku.

Co se referencí týče – cituji staršího pána z Rakouska, který právě tento hostal hodnotil. „Není to otázka peněz, je to otázka životního stylu. Jsem movitý. Ale bydlím zásadně v hostalech. Pokud tedy mohu“.

Existují  totiž i hostaly, které berou pouze mladé do určitého věku. Třeba Sir Tobby – shodou okolností taky v pražských Holešovicích. Náš americký kamarád ho tak miloval, že sem jezdil každý rok. No a když překročil věkovou hranici, vzal si Češku. Zamiloval se totiž i do Prahy.

I tohle je hostal.

V neposlední řadě bych zmínila středověký dům – Stárkův dům – v Táboře.

V historickém centru, kousek od muzea i dobrých restaurací. Sice jsme měli trošku problém s klíčem, protože musíte při příjezdu zavolat na několik čísel, pak se ale někdo ozve a hbitě s klíčkem přiběhne.

Odměnou nám byl obrovský dům – a celý náš. Byla zima, a vzhledem k tomu, že jsme byli jediní hosté, obávali jsme se, že budeme mrznout. Opak byl pravdou. Parádně jsme si to užili za pár stovek. Rozhodně doporučuji. Má to atmosféru.

Co může být u hostalů trošku problémem, že někdy – a pouze některé – mají velmi brzy ráno check-out. A taky to může být obráceně. Ubytují vás až večer.

Tohle je všechno dobré zjistit předem. U nás to myslím nehrozí, ale dost to praktikují dobré a levné hostaly v Jihovýchodní Asii, které jsou velmi oblíbené u batůžkářů. A tak to řeší tímto stylem.

V Laosu, Barmě, Vietnamu či Indii nebo Kambodže seženete takovéto stylové ubytování i za padesát korun na noc.

V Evropě pak palanda ve sdíleném pokoji vyjde kolem dvou set korun.

Pokud se ptáte na cenu luxusního apartmánu v The Passengerovi, vyšel kolem tří a půl tisíc na noc. Najeďte si přímo na něj a dají vám lepší cenu, než třeba na bookingu, který obvykle využívám já.

Každopádně, pokud  hostaly  neznáte, určitě doporučuju. Třeba se vám otevře úplně nový obzor a dostanete chuť trošku změnit svůj životní styl.

A zajímavý tip? Eurovíkend v S. Petěrburgu, zatím nezprofanované destinaci nezavalené až tak moc turisty jsou hostaly  skvělé a téměř všechny nové. Tady je totiž hostal celkem novinka. Konkurence je velká, tak si dávají záležet.