Taky máte rádi ryby? A pokud ano, jak?

Jen Ital dokáže mluvit o jídle celé dvě hodiny.

Co dělají obvykle průvodci ve svém volném čase? Tipněte si. Cestují. Já teda určitě, ale většina mých kolegů taky. Alespoň tak to vidím na sociálních sítích. Možná by se to mohlo nazvat profesionální deformací.

Ta hezká ryba na úvodním obrázku je z výletu do Porta, který jsme podnikli vloni na podzim. Porto mimojiné naprosto úžasná destinace. Na rozdíl od Lisabonu, který z velké části srovnalo zemětřesení a přišel tak o mnoho památek, v Portu jsou na každém rohu nádherné stavby. Je to město opravdu kouzelné a má skvělé spojení, jak z vlakového nádraží, tak autobusové, na další hezká místa v okolí.

Vybrala jsem hostal Passenger. Je přímo v budově nádraží SAO BENTO, kam se chodí všichni dívat na nádherné azulejos, modré kachlíky, kterými je vstupní hala vyzdobena. Třeba je na nich scéna, jak se po řece plaví loďky naložené obrovskými sudy portského.

Tento hostal určitě  zařadím na seznam nejskvělejších ubytovacích zařízení, který hodlám sestavit. Pro svůj design, styl a hlavně polohu. Ze společenské místnosti se zvýšeným patrem člověk pozoruje vlaky…..takže pokud pak cestujete někam dál, třeba do Bragy, jako my, neujdete s kufrem ani dvacet metrů. A z okna pokoje se díváte na „Václavák“, jak přejmenoval hlavní náměstí můj manžel.

 

Abych ale šla k věci. Jediné, co se nám v Portugalsku tentokrát nezadařilo, bylo se dobře najíst. Nic moc. Upřimně. Průvodce píší, že porce jsou zde obrovské, ale Portugalci si to asi přečetli, takže porce jsou nikoli obrovské, ale mini.

Narazili jsme ovšem na jednu vyjímku. Když jsme přešli slavný most, který projektoval student Gustava Eiffela, rozhodli jsme se zajít na ochutnávku portského vína do jednoho ze sklepů, kterých je na tomto břehu řeky Douro nespočet. Ochutnávky tam dělají všechny sklepy i restaruace s předzahrádkami.  Od těch opravdu drahých s výkladem a něčím k zobnutí, až po ty za 5 euro, kdy dostanete pět  skleniček různých druhů portského. A i to je velmi dobré.

Potom jsme šli pořád dál kolem řeky, sklepy končily, podél vody dřevěná lávka pro chodce, silnice a vysoká zeď. Trochu poprchalo, bylo dlouho po poledni a my měli už hlad.

A najednou v té zdi malá kaplička, vedle ní nějaká  ulička směrem do kopce a malá restaurace s teráskou a pár stolky uvnitř. Opravdu malinká restaurace, kde sedělo pár místních. Jedli sardinky a pili bílé.

Když vidím domorodce, je to pro mě vždycky znamení, že to bude dobré. A bylo. Stařík a jeho paní nám dovolili srazit dva malé stolečky, protože jsme řekli, že chceme i jíst. Jídelní lístek nebyl. Ryba nebo ryba. Takže ryba. Vidíte ji nahoře na obrázku, stačila pro dva, k ní dobré víno a nějaké ty hranolky pro dítě, salát, domácí chleba.

Není nad domácí kuchyni. Není nad malé hospůdky kde mají na jídelním lístku jedno, dvě jídla.Tahle ryba byla to jediné opravdu dobré, co jsem za pět dní v Portu jedla. Tedy kromě výborných sardinek, které jsme si koupili v supermarketu, nikoli v obchodě se sardinkami, kde sice oči přechází, ale ten samý produkt vás vyjde třikrát tolik.

U moře jím ryby ráda. A vůbec jím ryby ráda, i když po shlédnutí dokumentu, který jsem viděla v televizi, začínám přehodnocovat své neřízené nakupování tuňákových konzerv, které miluju na špagety.

Tedy….vidím, že jsem pěkně odskočila od tématu. Mělo to být o rybách. A zatím je to o Portu…no, takže Italové, se kterými roky pracuji a mezi kterými mám spoustu dobrých přátel prostě ryby milují. A já jsem tak ovlivněná itálií, že doma vařím skoro jen italské jídlo.

Není to dávno, někdy vloni na jaře jsem měla velmi příjemnou práci. Skupinu lékařů, italských, jak jinak, kteří jezdí každý rok do Prahy na kongres. Nemají program, ale doprovázím je na večere. Je to asi patnáct pánů a všechny je víceméně znám. Jezdí s nimi i kolegyně z Milána a vždy je to velmi příjemné. Občas mne poslední den poprosí, abych jim zorganizovala nějakou prohlídku.

Tentokrát jsme měli večer v restaraci Kampa park pod Karlovým mostem, přímo u Čertovky. Obvykle je přivedu, usadím a mám svůj stolek s něčím menším k jídlu stranou.

Vzhledem k tomu, že mě roky znají, trvali na tom, abych seděla a večeřela s nimi. Očekávala jsem, že se budou vyptávat na různé věci, jako obvykle. Ale bylo to jinak. Ti chlapi se DVĚ HODINY BAVILI O JÍDLE. CELÉ DVĚ HODINY SI POVÍDALI O TOM, JAK DĚLAJÍ DOMA RYBY.

Patnáct Italů si opravdu celé dvě hodiny vyměňovalo tipy, jak připravit  rybu. Chápejte, jeden byl ze Sicílie, ale z určitého místa, kde jsou určité ryby a upravují se na nějaký způsob. Druhý byl z Bari, to už je zase něco jiného. Třetí byl z Benátek, další z Milána atd. A já jsem skoro zapoměla zavřít ústa. Byla to tak úžasná konverzace, že jsem pochopila, proč je tento národ na špičce v architektuře, designu, módě a ovšem – v  JÍDLE.

Ryba s rozmarýnem, ryba na česneku, ryba s rajčaty, ryba grilovaná, nadívaná nevím čím. Celý ten krásný večer jsem se skvěle bavila a zakončila ho větou, že Italové mluví jen o dvou věcech. O lásce a jídle. Páni doktoři se mohli smíchy popukat a já si odnesla pár receptů. Jen abych sehnala nějakou tu rybu.

A jak máte rádi ryby vy?

 

  • Co takhle zkusit něco nového? EXOTIKA JE TADY!

    Je čas na změnu! Při pročítání svých starých cestovatelských deníků jsem narazila na pár neotřelých receptů na exotická jídla. Na zvláštní stránce eBooky si pak můžete stáhnout zdarma i koktejly z mých cest.

  • Nejnovější články
  • Kategorie