Nejíst čokoládu je mega BLBOST. Hořká voda xocoläti z deštných pralesů Mexika náš stůl PATŘÍ.

Fascinující cesta čokolády k nám začala už před čtyřmi tísíci lety. 

Těžko dnes určit, kde vlastně příběh čokolády, takové, tak ji známe dnes, začal.

Zcela jistě k nám však přišla z Ameriky a pravděpodobně to bylo území dnešního Mexika, kde tento nápoj objevili.

Už staří Aztékové s oblibou popíjeli fermentované nápoje z kakových bobů. Věřili, že jsou darem od boha Quetzalcoatla. A přikládala se jim taková hodnota, že se velice, velice dlouho používaly jako forma platidla.

Jak u starých Olméků, tak později Mayů, ale i Aztéků, pila čokoládu především honorace.

Kakaovník byl stromem posvátným. Podle jedné legandy boby uloupili bohům lesní mravenci a přinesli je Indiánům, kterým pak také ukázali, jak je mají pražit.

Původně se čokoláda jenom pila. A nápoj to byl hořký. No fuj, že.

Obsahoval ale i přísady. Kukuřičnou kaši nebo koření. 

A tak dnešní módní luxusní čokolády s příchutí chilli nejsou vlastně nic nového pod sluncem. Právě naopak.

Indiáni věřili, že jejich drinčíček je afrodiziakum.

Ještě dnes se s tím původním nápojem můžeme potkat na jihu Mexika. Říkají mu tady čiláda a domorodci, myslím tím Indiány, ho opravdu hojně popíjí.

Do Evropy čokoláda dorazila v 16. století.

Moc velký úspěch ale nezaznamenala. Dokud se do ní nezačala přidávat vanilka a cukr.

Nejprve si ji mohly dovolit jenom vládnoucí vrstvy, později se rozšířila i mezi obyčejné lidi. A její důležitost stoupla natolik, že se v minulém století stala součástí válečných přídělů vojáků USA.

Slovo čokoláda patrně pochází z aztéckého slova xocoläti – hořká voda. Do evropských jazyků se tento výraz dostal přes španělštinu.

Domovinou kakaovníku je nejen Mexiko, ale i střední Amerika. 

Semena kakaovníku kolem sebe po opylování utvoří obal, podobný pouzdru. Je dlouhé asi 50 cm a visí přímo z kmenů stromů. Obsahuje až 40 bobů červenohnědé barvy, uložených ve sladké a lepkavé dužině.

Samotné boby jsou velice hořké, díky vysokému obsahu alkaloidů.

Je tedy pravděpodobné, že první, co lidé jedli, byla právě ona sladká dužina.

Existují důkazy, že se fermentovala, a pak konzumována jako alkoholický nápoj.

Olmékové zase používali tyto nápoje při náboženských rituálech a v léčitelství.

Popis kakaového nápoje najdeme i díky Drážďanskému kodexu starých Mayů. Považovali ho za pokrm boha deště.

Aztékové boby pěstovat ani zpracovat neuměli. Ale protože ovládali velkou část území dnešního Mexika, stalo se tak kakao formou daní. Nebo daru, jak tomu sami Aztékové říkali.

Dobrý výraz pro daně,co? 

Ze starých textů španělských dobyvatel pak lze poznat, jak obrovskou cenu tyto bobule měly.

Sto kakaových bobů se rovnalo celé kánoi sladké vody nebo jedné krůtě.

Pro Evropany zůstával kakaovník až do 16. stol. naprosto neznámý.

Byl to všetečný Kryštof Kolumbus, který na čokoládu narazil při své čtvrté cestě do Amerky. Zmocnil se kánoe, která vezla různé obchodovatelné zboží, lidumil to byl, co? A mezi různým zbožím byly i kakaové boby.

Kolumbus si všiml, že tyto „mandle“ jsou u domorodců velice ceněné. A tak je pro jistotu přivezl do Španělska. Tam ale nevěděli, co si s nimi počít.

Teprve dobyvatel Hernán Cortéz měl možnost božský nápoj ochutnat.

Bylo to na dvoře náčelníka Moctezumy. A lahůdka se servírovala v šálcích z čistého zlata.

Ženy, které náčelníka a jeho hosty obsluhovaly, přinesly přes padesát obrovských džbánů napěněné čokolády.

Existují taky zápisky jistého jezuity, který žil v Peru. Popiuje tento nápoj jako odporný, hořký a s povlakem nahoře, avšak velice oblíbený u Španělů, kteří se zde usadili.

V poznámkách stojí, že existují horké, studené i vlažné varianty.

Pití čokolády v Evropě zdomácnělo konečně poté, co se ze Španělska dostala na francouzský královský dvůr.

 Francouzi, jako proslulí milovníci dobrého jídla a pití, ji díky své kreatitivitě v gastronomii osladili a dochutili.

V té době se stala čokoláda dostupnou už i jako cukrovinka.

V 18. stol. se zase v Anglii začala čokoláda míchat s mlékem, místo s vodou.

A pak už to šlo rychle.

Čokoláda si dobyla srdce malých i velkých, mladých a starých.

Dnes mezi státy s největší spotřebou patří Švýcarsko na 1. místě, za ním pak Německo, Belgie, Anglie, Rakousko a Norsko.

Ani my na tom nejsme špatně. Umístili jsme se na 6. místě.

Na rozdíl od Švýcarů, kteří v průměru na obyvatele spořádají 12,3 kg čokolády, u nás je to 5,5 kg.

Za rok, samozřejmě. 

Neříkejte hlavně, že čokoláda není zdravá, že se po ní tloustne, a tak.

Protože není čokoláda jako čokoláda.

Tady je třeba si dobře vybrat a dopřát si jen to nejlepší.

Jak by to koneckonců v jídle i pití mělo platit vžycky.

Kromě tuků, cukrů a bílkovin obsahuje čokoláda i jiné věci.

Vápník, fosfor, hořčík, železo, měď, vitamíny A, B1, B2, C, D a E.

Ještě pořád ji chcete svých dětem a nebo sobě odpírat?

Jste-li z Prahy, zajděte do Pražské čokolády v Nerudově ulici. Tak dobrou jsem pila jenom v Benátkách. Bylo to v době, kdy jsem ani nevěděla, že čokoláda k pití existuje a chutná jinak, než kakao. Můžete tady koupit i hezký dárek. A nebo jen tak. Pro sebe.

Jde o čokoládu opravdu velice, velice kvalitní.

Vynikající je i rodinný podnik Červená židle v Liliové na Starém městě, kde se dá objednat z nepřeberného množství nápojů. A samozřejmě taky něco koupit. Je lepší stolek rezervovat. Mají plno pořád. 

Pro inspiraci pár foto.

Existuje taky muzeum čokolády a marcipánu v Táboře. Rozhodně stojí za to.

Ale zcela jistě objevíte tu pravou čokoládu i jinde.

No, a proč jsem napsala vlastně tenhle článek?

Protože moje malajská kamarádka Jojo, posedlá zdravým životním stylem, mi poslala tabulku bylinek a koření s nejvyšším ORAC.

CO TO JE?

Schopnost rychle rozvádět kyslík v krvi.

A na tom seznamu je i kakaový prášek. 

Dejte si bez výčitek svědomí, přátelé.

Stačí jen znát míru.Tak mě to naučili Italové, největší machři na umění žít a užívat si.

Jsem jim za to moc vděčná.

Protože to oni mi ukázali, že KAŽDÝ DEN MÁ BÝT TEN NEJLEPŠÍ.

Takže až vám bude zima, tak si svůj den užijte u šálku exelentního nápoje bohů.

Na úvodní stránce blogu si můžete zdarma stáhnou malý eBook, ve kterém sice nenajdete recept, jak upravit čokoládu, ale zato pár nejlepších nápojů, které jsem potkala na cestách. Třeba horchatu. Ta je z rýže. A taky jsem ji objevila v Mexiku.