V příštím životě se chci narodit v Singapuru.

A nebo tam alespoň žít. A nebo tam žít alespoň nějakou dobu. Protože v Singapuru jsem si připadala jako Alenka v říši divů.

Tak třeba na autobusové zastávce je větrák. Zmáčknete čudlík a větrák jede, zatímco vy si hezky sedíte v chládku budky (pálí slunce a je přes 30 stupňů). A nebo si tady naopak  půjčíte (zadarmo) deštník.

A pokud se ubytujete na ostrově Sentosa – což jsem taky  udělala – v hotelu dostanete pass a busy, ( tady jim říkají tram), vás vozí zadarmo po celém ostrově. Tras je několik, já jsem se tak vozila pár hodin a bylo to super. Projela jsem celý ostrov. Omrkla hotelové komplexy i prázdninové byty šťastlivců, kteří na to mají.

A pokud chcete na pevninu, je tady nádherná jednokolejka – taky gratis na ten pass – a ta vás tam přes moře převeze. Je to kousíček, má několik zastávek. Třeba u akvária – strávili jsme tam půl dne a klidně by se dalo víc. Kousek od akvária je obrovská socha Merliona – napůl lva a napůl ryby – symbolu Singapuru. A taky  Universal studies.

Na náměstí mezi Universal studies a Akváriem narazíte na chladivé vodotrysky.  A mezi mini pobíhají vesele děti.

Hned vedle je obrovská hala plná nejrůznější stánků s jídlem a pitím všeho druhu. Co se jídla týče je Singapur rájem. Já osobně multikulturní prostředí moc nemusím, rozmělňuje to autenticitu a tak, ale v některých případech je to opravdu přínosné. Jako právě v tomto.

Dostat se na ostrov je ještě další možnost, lanovkou. A nebo prostě přes most autem.

Singapur je zelený. Singapur je deštný prales, zahrada a přitom město. V Singapuru nejezdí auta. Je jich tak málo, že můžete v klidu přeběhnout širokou magistrálu. Ale proč ji přebíhat, když ji můžete přejít po nadchodu, porostlým nádhernou, plazivou a kvetoucí vegatací.

V Singapuru nenajdete na zemi papír, nedopalek, nedejbože zvýkačku!

Někde jsem četla, že daň za čisté město je diktatura. No, já tedy prosím pěkně bych takovouhle diktaturu brala od hodiny. Protože kdyby se u nás začaly pokutovat jenom ty žvýkačky, přežili bychom korona-krizi s plnou státní kapsou. Někdy pro samé žvýkačky na chodníku nestačím kličkovat, aby se mi to nelepilo na boty. Opravdu mě udivuje, že to snad u nás nikomu (teda asi kromě mě) nevadí.

V Singapuru myslím moc nežvvýkají….ALE MŮŽE SE TO.

Četla a slyšela jsem všudemožně, jak tady hned pálí pokuty, eventuelně tělesné tresty.

No, nevím. Fakt je, že já nekouřím, nežvýkám a nikdy nic neházím pod sebe na zem. Manžel jakbysmet. Ale jak právě on podotkl, funguje tady patrně něco, co on sám nazval singapurským systémem. Předem vás pořádně vystraší.  A vy si pak raději opravdu dáte pozor.

Singapurský systém funguje třeba na letišti. Odlétali jsme do Indonésie. A my cestujeme vždy na delší cesty do teplých destinací pouze s příručními zavazadly. Už když jsme ale seděli uvnitř, po tom, co jsme prošli všemi kontrolami, začali  hlásit,  že kdo bude mít nadváhu bude platit. Částku si nepamatuju, ale byla celkem vysoká.

My jsme nadváhu samozřejmě měli. No, nedá se nic dělat, říkáme.

Ovšem, že nás při nástupu do letadla nikdo nekontroloval, tedy nekontroloval kolik, ani jak těžká máme zavazadla. Ani nám, ani nikomu jinému.

Další věc, která mě okouzlila,  byly toalety. V krásných vázách živé orchideje, neustále zde stříkali nějaké  exoticky  vonící osvěžovače vzduchu a u dveří – jako ostatně všude tady – byl display se smajlíky.

Od toho s širokým úsměvem, až po toho zašklebeného. Aby jste si mohli ťuknout na smajlíka –  jak jste spokojeni s čistotou toalet.

Potom třeba je na jednom z terminálů venkovní bazén. To by se to pane čekalo na mezikontinentání spoj….

Jak už jsem zmínila, po Singapuru jezdí velmi málo aut. K čemu by je taky potřebovali. Vždyt je to malý městský státeček. Když si vyjedete do některého ze SKY barů vidíte do Indonésie na jedné a do Malajsie na druhé straně. A pokud si obybatelé Singapuru odcestují třeba do vedlejší Malajsie, tak si tam auto prostě pronajmou.

Po Sigapuru jezdí taxíky. A místní jejich služeb hojně využívají. A taky dobře fungujícího  MHD.  Taxíky – a teď se podržte, stojí míň, než ty nejlevnější u nás. Z letiště čtyřicet minut do hotelu jsme platili na naše cca 400 korun.

To je potom ve městě vzduch.

Silnice jsou lemované nádhernou tropickou vegetací a  vysokými stromy s tak širokými korunami, že si připadáte skoro jako v tunelu.

Vrátím se k ostrovu Sentosa. Není jediný, ale je největší. A opravdu stojí za to. Já jsem vyčenichala eko hotel, o kterém by stálo za to napsat samostatný článek. Komplex v zeleni, na střeše terasa se zahradou, zahrádka, kde si pěstují bio zeleninu a bylinky.

Denně vás po objektu provede průvodce, v angličtině a čínštině. Kromě pokojů v hlavní budově jsou zde i bungalovy. Mají venkovní bazénky a třeba uprostřed místnosti strom. Ten volně prorůstá pokojem a otevřenou střechou.

Dlouhatánský bazén s vodopádem a skluzavkou, čistá, chladná voda, ale taky vířivka s teplou vodou – vedlejším to produktem klimatizace. Geniální. U bazénu budka s čistými ručníky, berete si sami, měníte si kolikrát chcete. Opravdu dostatečné množství lehátek a slunečníků.

V přízemí samoobslužná prádelna a restaurace. Měli jsme dvoulůžkový pokoj, dítě zadarmo.

A v restauraci mi milý Ind řekl, že krásné baby nic doplácet nebude ani za snídani.  Děťátko láme mužská srdce už asi od doby, co jí byly dva.

Bohatý buffet kvalitní, zdravé stravy. Přeš čerstvé džusy ať už ovocné či zeleninové, vejce, nudle s čímkoli, indické taštičky, sladkosti, jogurty, musli atd.

Jak říkám, restaurace v přízemí, vedle silnice. Nic po ní ovšem nejezdilo, pouze v cca patnáctiminutových intervalech ta „tramvaj“. Pouze tu  běhali  po ránu turisti pro kondičku.  Jak bílí, tak ti domorodí.

Jak to asi vypadá v tom pětihvězdičkovém resortu Šangrila vedle? Nezoufejte, je tady i velmi levné alternativní ubytování. Stany. (To pro dobrodruhy nebo ty, co mají nízký buddget.)

Hned za silnicí nádherná bílá písečná pláž. Šatny a sprchy zadarmo. Voda průhledná, teplá, mělká. V šest večer vás vyzvou, aby jste vylezli vody. Asi, aby se tady nikdo neutopil. Oni ti Číňani totiž neumí moc plavat….

Ale v šest je tady stejně skoro tma. To se ovšem nasvítí třeba úžasné prolézačky pro děti, kam je v klidu můžete pustit, protože mají i asistenta, chodí se zde na boso, a pokud by dítě náhodou upadlo, padne do měkkého. Místo betonu, trávy nebo písku vrstva barevého  tvrzeného molitanu.

Kolem pláže různé značky,  z kterých je vám jasno, že obyvatelé Singapuru mají smysl pro humor. Tak třeba jako Nezapomeňte na sluneční brýle nebo Možnost si udělat hezké foto.

Singapur má ovšem jednu nevýhodu. Na vše je dost vysoká daň, třeba na hotely, nebo v restauracích. Hotely mají kolem 25 procent, což je dost. Takže pozor, až si budete ubytování objednávat. (Tuhle daň mají místní taky na ta auta….což vysvětluje jejich nedostatek).

V Singapuru můžete za některý z famózních hotelu nechat za noc průměrnou měsíční výplatu, ale najdou se zde i příjemné hotýlky a guesthousy s koloniální atmosférou za relativně malé peníze.

Vzhledem k tomu, že – jak už jsem zmínila  –  je Singapur multikulturní,  jídlo je tady úžasné. Indické, čínské, malajské, evropské, fusion. My máme rádi hodně kořeněné jídlo, milujeme streetfood, tak  jsme si přišli na své.

Malé restaurace s plastovými stoly a židlemi jsou čisté, jídlo výborné a cenově v pohodě.

Arabská čtvrt je malebná a její obyvatelé  – to  platí o všech singapurských občanech – velmi přátelští. Tak třeba jsme šli kolem mešity. Zlacená, krásná budova.

Seděl tam venku příjemný stařík a pozval nás dovnitř, ať prý se podíváme,  jak se modlí. Evidentně mu nevadilo, že jsem ženská. Přinesl nám banány a kávu a nevypadalo to, že má v úmyslu obrátit nás na víru Alláhovu. Když jsme odcházeli, řekl nám, ať povíme doma, že oni nejsou žádní teroristi.

Moc hezká je i čínská čtvrt, indická čtvrt je jediné místo, kde jsem občas viděla po zemi pohozený nějaký ten papírek. Zato má zase atmosféru opravdové Indie. Včetně toho nepořádku. Právě tady byl velký plakát s cenami pokut za různé přestupky.

Evropská čtvrt s kostely a nádhernou koloniální architekturou je dnes  plná dlouhých ulic s luxusními obchody.

K poznání města jsou skvělé červené autobusy s otevřenou střechou. Je jich tady několik linek, můžete si koupit pas na určitou dobu – třeba na dva dny – a to na vybrané linky. Klidně na několik. A projedete si celé město. Vyskočíte u botanické zahrady, za dvě hodiny zase sjedete do centra, pak do čínské, pak do indické  čtvrti. Sluchátka mají v několika jazycích.

Já tímhle typem busu obvykle nejezdím, ale fakt je, že pokud chcete nějaké město poznat dobře, stojí to za to. Prostě vystoupím a důkladně si prohlédnu tu kterou oblast. A pokud máte dítě – jako my – zabaví se a neunaví.

Pár míst tady stojí za to. Vyčenichal to manžel v nějakém průvodci či kdoví kde, ale zašli jsme do knihovny. V knihovně, v horním patře je totiž kavárna a terasa s krásným výhledem. A mají tady skvělé drinky.

I sama knihovna je nádherná budova, která stojí za návštěvu.

Další věc, která stála za to byl SKY bar Swiss hotelu, kde jsme si dali další drink. Koktejl, který se jmenuje po siru Rafflesovi, zakladateli Singapuru. ……

Výtahem vyjedete do sedmdesátéhodruhého  patra za pár vteřin. Pak ještě jedno patro po schodech – no a právě z tohohle sky baru vidíte až do Indonésie a Malajsie.

Projděte si centrum pomalu, podél vody a kanálů, přes most ve tvaru šroubovnice DNA až k luxusnímu hotelu, který má na střeše nekonečný bazén ve tvaru lodi – snad nejdelší na světě.  Za ním pak hned jsou avatary  – umělé stromy, připomínající kultovní film.

Obzvláště večer, kdy jsou avatary nasvícené, je na ně krásný pohled. Ve dne stojí určitě za to zarelaxovat si v zahradě, ve které se nacházejí.

Zajímavá je taky budova ve tvaru durianu, ovoce známého svou nelibou vůní nebo třeba obrovské kolo, které vás vyveze do výšin nad centrem města.

Města plného pohody a příjemného konzumu. Vždyť jeho obyvatelé mají jen dvě vášně. Nákupy a jídlo. A pokud cestujete do blízkých, méně vyspělých destinací, určitě si tady udělejte relaxační zastávku. Před, po a nebo obojí.

Jak jsem to udělala já.

A pokud si na Singapur vyhradíte delší dobu, vůbec neprohoupíte. Jen delším pobytem na jednom místě člověk tu afmosféru opravdu nadýchá. Cestovat pomalu je nakonec dnes trendy. Já to už říkám a dělám roky. Říkám tomu sofistikované cestování. Dnes se tomu říká slow travelling.

Pomalé nebo taky zodpovědné cestování. Co je to pár dnů dovolené navíc…..