Nejkrásnější město Slovenska

Nejkrásnější město Slovenska?

Nebo určitě alespoň jedno z nejkrásnějších. Které to asi bude? A proč? Je to jeho atmosférou?

Banská Štiavnica je město, které vás přitáhne jako magnet. Město, které láká a okouzluje umělce a romantiky, milovníky architektury, ale i přírody. Město, kde si na své přijdou úplně všichni. Že by to bylo jeho magickou atmosférou? Jsou to malebné, starobylé stavby nebo je to místem, obklopeným zelenými kopci a lesy?

Možná proto, že leží v srdci dávno vyhaslé sopky? To je důvodem, proč tak silně vnímáme jeho genius loci?

Symbolem města jsou dvě ještěřičky. Jak vypráví legenda, jeden pastýř je kdysi uviděl vyhřívat se na kameni. Obě se leskly. Jako by byly pokryté zlatým a stříbrným prachem. A pak tam našel taky kus rudy….. nu a doly se mohly otevřít.

Je to město, pod nímž se kilometry a kilomentry táhnou štoly a chotby, město, které bylo kdysi jedním z nejdůležítějších v Uhrách. Město, kde se těžily drahé kovy. Co to říkám, bylo to jedno z nejdůležitějších město střední Evropy.

Jak už jsem někde zmiňovala, Slovensko mám ráda a celkem dobře ho znám. To, co mi ovšem chybělo, byla právě Banská Štiavnica.

Bystrica, Kremnica, Štiavnica.

Už dlouho se tato tři města, ležící ve středu Slovenska, nacházela na mém seznamu. Seznamu jménem NAVŠTÍVIT, PROZKOUMAT, PROŽÍT.

Třeba taky proto, že často jezdím do Kutné Hory, a že i ve Štiavnici se kdysi nacházely jedny z nejdůležítějších dolů zlata a stříbra v Evropě.

A tak jsem posledních pár dnů v srpnu Štiavnicu opravdu „prožila“.

Bohužel se mi v poslední době nedaří. Znáte to. Takové ty kaskády. Když se nedaří, tak se nedaří. A ne a ne přehodit kolej …

Takže z plánovaných pěti dnů byly nakonec z pracovních a osobních důvodů pouze tři.

Často zdůrazňuju, že jdu ráda pod povrch věcí, a pokud něco chci poznat, chci to do hloubky. Tím nemyslím, že proběhnu naprosto všechna muzea a atrakce v okolí a odškrtnu je ze svého seznamu.

Naopak. Poznat do hloubky pro mě znamená třeba sedět hodinu nebo dvě někde na zahrádce hezké restaurace, pozorovat okolí a prostě jen nasávat atmosféru. Dívat se na lidi. Jací jsou, co si dnes na sebe oblékli. Zda spěchají, či jdou pomalu.

Slováci nespěchají. Jsou hezky, elegantně oblečení a usmívají se. To působí tak uvolněně!

Poznat do hloubky znamená přečíst si pár knih, třeba i románů s místem spojených. A nějakého dobrého průvodce.

Ráda si sedám do prázdných lavic v přítmí kostelů. Okny pronikají sluneční paprsky, voní to zbytky kadidla. Čas se zastavuje a my můžeme přemýšlet. O životě. O smrti. O věčnosti. A nebo taky o ničem. Prostě prázdná mysl. Skvělé místo na meditaci. A vůbec to nemá nic společného s naší vírou či nevírou v Boha.

Doporučuji.

Slovensko je země nádherných, starých, tichých a potemnělých kostelů. Slovensko je země, kde mnoho lidí ještě – nebo zase? –  do kostela chodí. Krásně se obléknou a jdou se pomodlit. Uklidňuje mě to. Připomíná mi to moje šťastné dětství.

Bohužel ve Štiavnici jsem to štěstí neměla. Jak kostel sv. Katariny, tak sv. Anton ve vedlejší vesničce, kde jsme se ubytovali, byly zavřené. Ale i procházka kolem nich stačila.

Taky jsem měla smůlu na muzea. Ve Štiavnici je v pondělí totiž všude zavřeno. Ovšem. V pondělí jsou skoro všude jak u nás, tak na Slovensku muzea zavřená. A tak ani Starý ani Nový zámok (zámek) jsme nemohli navštívit uvnitř.

Ale vlastně ani to nevadilo. Protože když jich člověk vidí příliš mnoho, přestává vnímat detaily a rozdíly. Nakonec se všechny podobají jeden druhému.

A hlavně, tím pádem se do Štiavnice určitě musím vrátit.

Expozice o boji s Turky by mě osobně velice zajímala. Nachází se v Novém zámku, který se proměnil v pevnost se signální věží v obranném systému hornických středoevropských měst, právě v důsledku tureckých dobyvačných tažení. Nový zámek leží na kopci nad městem a je z něj nádherný výhled.

Nevadí. Příště.

Starý zámek naopak, jak jinak, se nachází v samotném srdci města. Už na začátku 13. století zde stála románská bazilika, později přestavěná a spolu s dvěma věžemi a novou obrannou zdí se stala součástí pevnosti. Bylo to v polovině 16. století, právě v období tureckého nebezpečí. Strategická poloha k tomu přímo vybízela.

Starý zámek leží přímo nad „hlavním náměstím“, náměstím sv. Trojice. Uprostřed náměstí se tyčí nádherný morový sloup zdobený sousoším svaté Trojice ( práce Dionisia Stanettiho, 2. pol. 18. stol.).

Podlouhlé náměstí, které se v horní části postupně zužuje, je lemováno krásnými domy. Patřily bohatým měšťanům a majitelům dolů.

 

V pravo od sloupu je informační centrum, kde je také jedna ze štol. Já jsem pouze nahlédla pootevřenými, železnými dveřmi do tmavé chotby, kam vedly koleje….

U soch horníků jsem si povšimla, že se podobají těm z Kutné Hory. Horníci nosili světlé košile a kožené zástěry, ale obráceně. Zástěru tedy měli otočenou, protože do štol klouzali. Posadili se na zem a sjeli dolů „po zadku“. Zástěra je tak částečně chránila i před zraněním.

Před info centrem na náměstí jsou i stánky se suvenýry a dcerka si koupila malou lahvičku na koženém provázku s křišťály. Hezký suvenýr z města minerálů…

O kousek níž pod info centrem je zase Banka lásky. Co to je?

Díky sociálním sítím se můžete mrknout na hodnocení. Fb 5, google 4,8 , tripadvisor 5. Což je myslím, celkem slušné skóre. Takže:

Jedná se o obrovský trezor lásky, vybudovaný v bývalém dole na zlato. Hodina romatinky, smíchu, husí kůže i dojetí!

V trezoru si navždy můžete uschovat symbol té své lásky. Banka se nachází v domě Mariny, do které se zamiloval  slovenský básník Andrej Sládkovič. Ten jí v roce 1846 napsal milostnou báseň. A víte co? Dodnes je to NEJDELŠÍ milostá báseň na světě!

Je oficiálně zapsaná jako světový rekord ve World Record Academy.

V domě, kde Marina Pischlová (provdaná Gerzsová 1820 – 1899) žila, se před vámi třeba zjeví její duch při hře na klavír. Nebo uvidíte olejomalby, které nečekané ožijí. A Nebe Lásky, které se neustále zvětšuje. Taky je zde Matrika Lásky – má 3200 stran a váží 53 kg!

A třeba si tu můžete změřit sílu vaší lásky, vyjádřenou verši Mariny. Ufff, kolikrát jsem slovo láska napsala v pár posledních větách?

Takže, Štiavnica je skvělou destinací pro zamilované páry. Jeden návštěvník ze Singapuru třeba řekl toto: „Zapomeňte na Paříž či Veronu. Lidé z celého světa teď jezdí do Banské Štiavnice, uschovat si svoji lásku“….. BBC NEWS : „Slovensko očarovalo svět BANKOU LÁSKY!“ Agence France Presse – „První Trezor na světě, ve kterém si lidé uschovávají to nejcenější – Lásku“.

Zmiňují se o ní média v sedmdesáti krajinách světa!

100 000 schránek je zde připravených navždy uchovat i váš milostný příběh. 100 000 je totiž počet písmen, mezer a znaků, které Sládkovičova báseň má.

No, myslím, že se na toho básníka podívám více zblízka. Ovšem obávám se, že jejich milostná romance dobře neskončila – vzhledem k tomu, že jim říkají slovenská Julie a Romeo. A taky vzhledem k tomu, že se provdaná jmenovala Gerzsová.

Ach jo, já tak miluju šťatné konce…

Slibuju, že slovo LÁSKA jsem dnes napsala opravdu naposled!

Ve Štiavnici mají i překrásou botanickou zahradu. Je vedle bánské akademie – první svého druhu na světě!

Co ještě na vás ve Štiavnici čeká?

Třeba vláček jménem štiavnická Anča, hopp on hopp off – čili naskoč – vyskoč. Zastavuje u všech zajímavých míst, třeba i u Kalvárie – jedné z nejkrásnějších svého druhu v Evropě. Na kopci, kde končí město, se kromě kapliček se zastaveními tyčí i tři krásné barokní kaple. A od té horní je ten nejkrásněší výhled na město, obklopené zelenými vrchy a lesy.

Nezapomeňte ani na Klopačku – zvonici, kde se dnes nachází stylová, vyhlášená čajovna. Odtud se kdysi po ránu svolávali – resp. budili – horníci do práce. (Klopat – klepat, zvonit….tak nějak bych to přeložila pro mladší ročníky, které bohužel už slovenštině až tak dobře nerozumí).

A na závěr pár fakt, která si můžete přečíst i na nádherných kamenných deskách pod Starým zámkem, pár jsem vám jich nafotila.

Tak za první. Banská Štiavnica figuruje na seznamu UNESCA a to samo o sobě už stojí za návštěvu.

Za druhé – v tomto romantickém městě není jediný semafor!

Za třetí – přijedete-li v létě, jděte po náměstí sv. Trojice až nahoru a pořád dál….asi 20 minut, záleží na vaší obuvi. Pozor, je to samý kamínek a cesta lehce stoupá! Ale dostanete se až k TAJCHU – nádehrnému „umělému jezírku“ se zelenou chladivou vodou, kde si můžete zaplavat.

Co to jsou, ty tajchy? Bylo to 60 mezi sebou propojených vodních nádrží, systém pro dodávku energie. Hornictví tím mohlo mnohem lépe prosperovat.( Svého času bylo štiavnické hornictví vzorem pro celý svět).) Dodnes  se dochovalo tajchů  24. Jsou opravdu harmonicky srostlé s okolní přírodou.

Ale vykoupat se můžete pouze v tom prvním. Cestou z náměstí nahoru potkáte spoustu hezkých starobylých domků, upravených, zrekonstruovaných nebo v rekonstrukci. A taky je zde kolem všude spousta schodů. Spojují krásné romantické uličky.

A abych nezapoměla! Ve Štiavnici mají taky jeden z nejkrásnějších Betlémů v Evropě. A je v něm vše, co se pojí s historií města. I ten je ovšem v pondělí nedostupný….a obecně toto malé muzeum zavírá velmi brzy.

Bylo by toho ještě mnohem víc, ale na jeden článek, myslím, tohle stačí.

Takže to poslední bude můj tip na ubytování.

STARÝ HOSTINEC – ve vedlejší vesnici SVETÝ ANTON. Do centra Štiavnice je to asi 6 kilomentrů. Pokud jedete autem, skvělá volba. Připomíná opravdu staré, dobré časy. Přitom zde vše perfektně funguje. Mají moc hezké pokoje, podávají precizní informace, restaruace je velká. Jídlo slovenské, kvalitní vína i destiláty. Buffetová snídaně za 5,5 Euro stojí za to.

A parkujete hned vedle a samodzřejmě zadarmo. Mrknete-li na Booking,  přesvědčíte se, že má velice vysoké hodnocení, blížící se k 10. A zaslouží si ho.

Sama vesnice s hezkým zámkem a parkem stojí za to, za to stojí i termální koupele, kterých je v okolí několik.

Jejich seznam a popis dostanete v ubytování.

Nu a pokud nejedete autem – ze Zvolena jezdí přímý vlak až do Prahy. A naproti hostinci je autobusová zastávka.

Já osobně nemusím moc zimu. Ale pro lyžaře – můžete spojit romantiku se svým oblíbeným sportem. Sjezdovky jsou pár kilomentrů.

 

 

 

 

 

Do této destinace se určitě vrátím. Mám v úmyslu ji ještě více prozkoumat. A podělit se o to, jak jinak, s vámi.