Jak přežít listopad? Na vinici! O létě ani nemluvím.

Ano. I pozdní listopad může mít svůj půvab. A nebo taky březen… o létě na vinici ani nemluvím!

Možná se mnou budete souhlasit, že měsíce jako listopad, únor a březen jsou nic moc. Brzy tma, vlezlé vlhko, sychravo. A někdy taky hodně zima. Navíc obvykle začínají vlny chřipek a jiných viróz.

Ale právě díky tomu poslednímu jsem mohla odjet na týden „domů“ na jih Moravy. A strávit tak trochu času v jednom ze sklípků mého bratra. Oheň v krbu, džbánek domácího vína, klobásy a med od soukromníka, za okny silnice, po které projede jedno auto za hodinu.

Z jedné strany tmavé pole s vesnicí na obzoru, z druhé strany řada „bůd“, jedna vedle druhé, pod kopcem plným vinic.

Víte, co je bůda? Kdo nepochází z jihu Moravy, asi ne.

Bůda je v místním nářečí mimojiné právě i vinný sklípek. Bůda může být úplně malá, jednoduchá. Místnost, kde se dá posedět, eventuelně přespat.

A nebo naopak – a takových je tady u Vlkoše opravdu hodně – se jedná o velké, pohodlné místnosti. Krb, rustikální nábytek, plně vybavená kuchyně. A nad tím jedno až dvě patra, kam se vejde velká rodina a nebo parta přátel.

Co je ale podstatné, ty bůdy jsou podsklepené. Jde o takzvané sklepní lochy, které bývaly v minulosti i bezpečným místem pro ukrývání zásob. Podzemní prostory starých sklepů byly  klenuté z kamene, ty mladší mají klenbu z pálených cihel.  Určitě je znáte alespoň z dokumentů, ne-li z tak oblíbených ochutnávek, které některé velké, více či méně komerční „sklípky“ organizují.

Zde ve Vlkošských bůdách byly i dva tzv. desátkové sklepy. Poddaní do nich odváděli každou desátou putnu hroznů nebo desátý díl vína. A zmínky o vinařství v této oblasti sahají až do dvanáctého století. Původně pěstované odrůdy se jmenovaly třeba Frašták, Hyblink, Rivola, Růžák nebo Kozí cecek.

Kdoví, jak ten Kozí cecek chutnal.

Jak tomu bylo i v jiných osadách, u sklepů byly vykopány obilné jámy, které sloužily jako bezpečné místo na ukrývání zásob před vrchností. Zrovna tady ve Vlkoši se dochovaly jámy z období třicetileté války a napoleonských dob.

Vlkošské bůdy pod horou Achtele jsou tak trošku svět sám pro sebe a lokalita pod horou čítá 137 sklepů.

Tou horou se rozumí v tomto případě kopec, osázený vinnou révou.

Nejstarší ze sklepů tady stály už někdy v osmnáctém století a hodně z nich je opravdu velmi cennou ukázkou lidové sklepní architektury. Jak už jsem se zmínila, jde omístnost se sklepem. Ty dnes hlavně rekreačně využívané místnosti byly původně lisovny.

Průčelí sklípků je obvykle nalíčeno bílou barvou, s modrým či zeleným podrovnáním. Kdysi jsem někde slyšela, že to hezké modré podrovnání, tak typické pro naše jihomoravské vesnice, bylo znamením, že je v domě dcerka na vdávání.

U sklípků to asi ale tak nebude.

Charakteristický je i dřevěný štít s bedněním, které přesahuje částečně líc zdiva.

Vlkošské bůdy jsou typickou oblastí malovinařů, kteří pěstují vinnou révu a vyrábí víno spíše pro svoji spotřebu. Ale nebojte se. Určitě můžete ochutnat nebo si pár litrů koupit.

V listopadu je tady celkem mrtvo, obzvlášť teď, když ubytovací zařízení nejsou v provozu. Dva z těch sklípků ale patří mému bratrovi a jeho rodině, takže já mám štěstí. Pár lidí tady ovšem je. Někdo přestavuje, někdo uklízí, po ránu a navečer zde běhají místní a starý pán z vedlejšího sklípku se sem přestěhoval napořád.

Chodit jen tak po opuštěné cestě, dívat se na pole, pozorovat toulavou kočku jak honí myš a nebo strakapouda (kolik let už jsem ho neviděla?) je opravdu, ale opravdu velice osvěžující.

Příroda se ukládá ke spánku. Tak nějak se všechno ztišilo a zklidnilo. A přece bují životem. Třeba osení na černém poli.

Pokud se rozhodnete pro takové letní prázdniny, tak jihomoravská vinařská stezka, tvořena deseti okruhy, měří 1200 km a je propojena novými cyklostezkami od starobylého Znojma až k Uherskému Hradišti.

Nudit se určitě nebudete. V okolí jsou nádherné hrady a zámky, krásný skanzen ve Strážnici, sirné lázně Smraďavka u Buchlovic s rozsáhlým zámeckým parkem, zámkem a starobylým hradem. Pak je tady Baťův kanál, kde se můžete projet lodí.

S pěstováním vína se pojí různé slavnosti. Tak třeba Zarážání hory. Ve Vlkoši to bývalo 15. srpna.

Co je podstatné? Do vinohradu nesměl vstoupit ani jeho majitel. Na tři kroky od vinice se mohli přiblížit pouze hotaři, kteří sloužili jako hlídači úrody. Ve vinici pak platilo horenské právo.

A podle tohoto práva se zlodějům keřů a hroznů sekaly ruce nebo nohy. Někdy se dokonce trestalo smrtí. Po třicetileté válce se ale tyto kruté sazby zmírnily a zcela je zrušil Josef II.

Před vinobraním se pak hora otvírala obřadným projevem:

„Horo, horo, já tě prosím za všechny majitele, aby ses nám otevřela a úrodu nám vydala“.

Další slavnosti spojené s vínem je výstava s koštem – týden po Velikonocích, Otevřené sklepy – v červnu, a pak ještě krojované hody s káčerem a hodovým vínkem. Ty bývají v říjnu.

Tak tohle všechno jsem se za pár dnů ve sklípku Malá bůda dozvěděla od starousedlíků.

A ještě jedna aktualizace. Protože to je na psaní elektronických článků to nejlepší!

Minulý týden jsem musela na Moravu kvůli vyřizování určitých dokumentů a aniž jsem to věděla, konala se právě akce OTEVŘENÉ SKLEPY.

Ne, nebylo to jenom ve Vlkoši. Ale i ve Vracově a Bzenci, zkrátka všude v okolí, kde vinné sklípky jsou. A dokonce mezi nimi pendloval vesele speciální autobus.

Bylo tady plno, takže zcela jiná atmosféra, než na podzim.

Pokud se ještě někde dodržují lidové tradice, pak je to jižní Morava a Slovácko speciálně. Jak taková akce funguje? Zaplatí se vstupné – bylo opravdu symbolické, dostanete skleničku, a pak si můžete koupit pár kuponů – rovněž za velmi příjemnou cenu. A potom obcházíte otevřené sklípky, kde s majiteli sklípků směňujete kupóny za sklenku vína. Takového, na které máte právě chuť. Nabídka je široká a já jsem dokonce narazila i na fragolino, které znám pouze z Itálie, a které je dost těžké sehnat. Má takovou jahodovou příchuť. (italsky se jahoda řekne fragola).

Hrála cimbálová muzika a lidi proudili a procházeli se sem a tam a posedávali na lavičkách před sklepy. Všichni se zdravili, všichni se usmívali. Krásně oblečená mladá děvčata i  staříci, děti malé i velké.

Ochutnala jsem vynikající produkty z místní šnečí farmy (co ti lidi nevymyslí, že?), nejvíc jsem ocenila variantu s takovým chilli krémem, skvělí byli ale i šneci v krému sýrovém nebo bazalkovém.

Potkala jsem místní bývalou starostku, dámu, která mi kdysi ve sklípku Sidonie chlebem, solí a slivovicí vítala skupinku italských turistů, pro které jsem zde organizovala závěrečnou večeři po okružní poznávací cestě republikou.

A taky letitého kamaráda z Prahy, ke kterému taky chodím s turisty (a nejen) do restaruace na obědy a večeře. Jezdí k bratrovi do sklípku na tuto akci každý rok i s partou přátel.

A tak vám ještě přidám pár fotek, abyste měli představu, jak to na vinici vypadá v létě.

www.sklipeksidonie.cz ( nelze prokliknout z článku), telefon na majitele – René a Zdenka Slezákovi 603803609, mail rene.slezak@seznam.cz