Buchlov a okolí? Stojí určitě za to!

Až pojedete na Buchlov

Pokud se někdy rozhodnete navštívit Jižní Moravu – kterou určitě znáte všichni – neopoměňte zemský hrad Buchlov.

Buchlov je totiž jeden z nejúžasnějších hradů, které jsem kdy viděla. A ne proto, že mě k němu váží nostalgické vzpomínky na moje dětství, kdy jsme vesele běhali s bratrem a bratranci po buchlovských horách.

Chřiby totiž mají kouzlo zcela neopakovatelné. Kopce jsou vysoké tak akorát. Lesy jsou hluboké, ale zase ne na tolik, abychom měli strach se v nich na chvíli ztratit. A Je tady nespočet míst, na kterých se prostě musíte zastavit. Nestačilo na to celé moje dětství…

Třeba se sem vrátím ve stáří. Kdo ví…

Hrad Buchlov je uchvacující už svojí pozicí. Leží totiž na kopci, a ten kopec má dvojče. A tak si ho prostě nikdy nemůžete spléct. Jedeteli-li od Brna, najednou se před vámi vynoří – zcela neočekávaně – z hlubin smíšených lesů, hýřících všemi barvami. Ano, opravdu hýří barvami.

Zdejší lesy jsou totiž smíšené a tady si člověk tak nějak uvědomí, kolik odstínů zelená má. Je tmavá, skoro modročerná. A pak zase světlá, nažloutlá. Buky, duby, habry. Modříny, smrky a borovice. Javory. V září a v říjnu, kdy se listí začíná zbarvovat, by se tady vyřádili všichni malíři a fotografové světa.

Světle žlutá, tmavá hnědožlutá, nach, rudohnědá.

A pak vám zase, hned za zatáčkou, hrad zmizí z očí. Odbočka je sotva znatelná, po levé straně. Jedete-li tedy od Brna.

Krásný pohled za oba kopce, Buchlov a kapli Barborku – rodinnou hrobku Bertcholdů – je z městečka Buchlovice. I toto místo, nádherně položené, stojí za návštěvu. Třeba pro svůj renesanční zámek a překrásný, rozhlehlý park.

Zámek určitě znáte alespoň z televize. „Zahrál“ si totiž v mnoha pohádkách a historických filmech. Je zde i vinotéka s galerií vín, kde si uvědomíte, že jižní Morava jsou i  rozlehlé lány zlatavého obilí, ovocné sady a vinice.

Do parku se sice platí vstupné, ale jeho návštěva stojí určitě za to. Renesanční zámek postavil jeden z majitelů hradu pro svoji italskou manželku, které bylo v zimě v chladných zdech Buchlova chladno.

V parku je mimojiné hrob jejich věrného psa, který v době, kdy byli pouze zasnoubeni, nosil jejich milostnou korepsonci. Opravdová romantika, že? Fontánky, lekníny, vzácné, exotické stromy a pávi – to vše dotváří úžasnou atsmosféru.

Blízko Buchlovic jsou navíc proslulé sirné lázně Smraďavka. Příhodné to jméno. Vždyť síra zrovna nevoní, že.

Tyto lázně koupil buchlovský rodák pak Kristýnek a jeho syn. Měli tzv. štěstí ve hře. To by byl jiný příběh. Ale svoje peníze investovali nejen na koupi, ale začali s renovací tohoto místa. Zvelebili a dále ho zvelebují. Je zde zámecký hotel a zmíněné lázně,  jednodužší hotýlek a dřevěné sruby. Jezírko, na kterém plavou kachny mnoha barev – ale, co to říkám, ty kachny se vesele procházejí po okolí jak lázní, tak jezírka.

Tohle milují hlavně děti.

Navíc je tady, kousek od lázní, koupaliště a kemp. Prostě ta správná česká pohoda. Nebo moravská. Vlastě ještě lépe řečeno – jihomoravská. (To koupaliště tam bylo už před více než padesáti lety… chodila jsem se tam jako malá koupat).

Nu a stran majitelů ? Jednou jsem měla skupinu Italů, kterých jsem organizovala cestu po republice. Měli určitou představu o trase. Já jsem jim nabídla ještě Buchlov, Buchlovice a večeři s hudbou ve sklípku Sidonie (je to sklep mého bratra) ve Vlkoši.

Třešnička na dortu. Takhle to tady hodnotili.

Samotný zemský hrad Buchlov je opředem mnoha pověstmi. A nejen pověstmi.

Bertchldové byli filantropové a mecenáši. Tak třeba jeden jeden založil nedaleko nemocnici a sám, jako lékař, zde nakonec zahynul, když se snažil léčit lidi při epidemii tyfu. Upřímně, zasloužil by si lepší hrob, než ten nenápadný a zanedbaný, na hřbitově za buchlovským kostelem.

Další člen rodu byl zase přírodověc a cestovatel. Bedřich ( zemřel 1896),  a tak si některé z podivných exponátů dodnes můžete prohlédnout. Jsou součástí hradních sbírek. Mě osobně vždy uchvacovala egyptská mumie nebo kostry podivných tvorů a embryí v lahvích s lihem.

Návštěva hradu zabere celé dvě hodiny a je to opravdu moc a moc zajímavé. Vydržela i moje malá dcera, navíc měla spousty otázek na průvodce.

A pak je tady ta lípa nevinny. To je opravdu asi jen legenda, i když, jeden nikdy neví. Na hradě se praktikovaly rozsudky loveckého práva a jeden mládenec z blízké vesnice byl odsouzen neprávem. Alespoň tak tvrdil. Prosil, aby na nádvoříčku zasadili lípu kořeny vzhůru a korunou do země.

Když se strom uchytí, bude to důkaz, že mluví pravdu.

Prastará lípa stojí dodnes.

Buchlov, Buchlovice, Smraďavka a vůbec celé Chřiby si  návštěvu zcela jistě zaslouží. Tato místa mají genius loci. Mají pozitivní energii. Vzpomeňte si na to, až tady budete.

A – abych  nezapomněla – stavte se cestou na hrad v motorestu U trampa. Z Buchlovic je to pár kilometrů před odbočkou k hradu (myslím po hlavní silnici). Vpravo.

Stával tady už taky kam mi paměť sahá.  To o tom něco vypovídá. Skvělé uzeniny – cigárka, výborná dršťovka (a já tohle normálně nejím, ale maso je od v okolí známého menšího podnikatele). Taky vám zde nalijí víno, které je víno. Správně nachlazené, z okolních vinic.

A neopomeňte ten strom, co je na fotce. Je mu kolem  700 let a prý se zde za třicetileté války konaly popravy nepoddajných místních obyvatel, kteří se protivili Švédům. To, že stojí památný strom hned vedle motorestu, ani to, že tady padaly hlavy, alespoň mě osobně nikdy chuť k jídlu nezkazilo.