Žijme nebe na zemi!

Žiju nebe na zemi.

Víte, že se podobáme deseti lidem, se kterými se nejvíce stýkáme? Víte, že dříve či později budeme mít třeba i stejný příjem?

Vždycky jsem měla hodně přátel a známých. Dost lehce se seznamuji, nepůsobí mi problém oslovit cizího člověka třeba na ulici. Klidně řeknu starší paní, že má elegantní kostým, chlapečkovi, že je hezký blonďáček (tedy pokud jeho maminka nevypadá, že by mi za to dala pěstí), klukovi, který pustí starší osobu v tramvaji sednout, že to daleko dotáhne, eventuelně, že je gentleman.

Ale to, že se lehce seznamuji, to že mám hodně známých,  ještě neznamená, že si je tak zcela vpustím do života.

Protože právě život mě naučil, že přátele si má člověk pečlivě vybírat. A potom, když si je vybere, má si je hýčkat. Pravdou je, že jsem v poslední době hodně lidí ze svého života úplně vyškrtla.

Přátele prověřují těžké časy.

Naopak jsem se začala vídat více s lidmi, které znám roky, ale trošku jsem je ztratila z očí. Je to takový ten druh lidí – však to znáte – které nevidíte několik let, ale když se setkáte, je to stejné, jako by jste se rozešli včera.

A to je třeba Kitty.

Moji nejbližší přátelé pro mě musí být inspirací. A doufám, že v něčem jsem inspirací i já pro ně.

Pokud se totiž stýkáme s lidmi, kteří jsou kreativní, kteří na sobě pracují (tím nemyslím takové ty kariéristy zahleděné samy do sebe), přinese to kreativitu a obrovský příliv energie i nám.

Možná se vám někdy stalo, že po dni nebo pár hodinách strávených s nějakým člověkem se cítíte jako vymačkaný citrón.

Pokud se vám to v jejich přítomnosti bude stávat pravidelně, dejte na mou radu. Pryč od nich. Říká se jim někdy energetiční upíři. A opravdu to jsou lidé, kteří mají schopnost vaši energii odsát, protože ji potřebují pro sebe. (Pozor, nedělají to cíleně! Neví o tom).

Takže trávit čas s někým, kdo neustále jen naříká a pláče, stěžuje si na různé bolesti nebo nepřízeň osudu, to ne. To omezte na minimum. Samozřejmě, pokud to tedy není náhodou příslušník rodiny. Ty si nevybíráme.

Pak radím chvíli poslouchat, přikyvovat a snažit se měnit téma. A nebo když se opravdu dobrá kamarádka  potřebuje vyplakat, vyslechneme ji a zkusíme pomoci.  Jednou za čas.

Protože jednou je nikdy, dvakrát je zvyk.

Sledujte, jak se ve společnosti toho kterého člověka cítíte. Pokud nejste zrovna životní kouč, který dává dohromady lidi s pošramoceným sebevědomím nebo pokud to opravdu není někdo, koho máte moc rádi a dostal se do těžké situace (vylít si srdce je někdy potřeba, ale dělat to pořád to zase ne), jděte od toho.

Nekompromisně.

Nejsme tady proto, abychom dělali hromosvody a vrby. Já jsem dělala hromosvod a vrbu roky a nijak mi to ti dotyční nevrátili. Spíš naopak.

A potom je tady další druh lidí.

Už po pár minutách se vám tělem začne rozlévat jakýsi příval pozitivní energie a dobré nálady. Je vám prostě fajn, cítíte lehkost a obrovskou radost ze života. Chce se vám něco začít, něco změnit, něco podnikout.

Cokoli, Prostě je to taková vnitřní potřeba AKCE.

Opravdu pozorně sledujte svoje pocity.

Navíc, pokud jde o první kontakt se zcela cizími lidmi, vždy naslouchejte svému instinktu. První tři vteřiny vám poví, s kým máte co do činění.

Kdysi jsem pronajala byt jedné paní. Přišla se synem a s makléřkou. To jsem brala jako jakousi záruku solidnosti. Později se ukázalo, že tomu tak nebylo. Realitka mi přivedla notorickou podvodnici, která už měla záznamy.

Uměli v tom ti dva chodit. Platili trochu nepravidelně, někdy dříve, někdy s lehkým zpožděním. Tak nějak klouzavě, ale vlastně ob měsíc. A protože jsem důvěřivá, přišla jsem o nějakých osmdesát tisíc korun. Nevratně. Právníčka mi řekla, ať to ani nezkouším. Že tohle byli opravdu profíci.

Takže pozor i na realitky. Pokud tedy hodláte pronajmout byt.

PROČ TO ŘÍKÁM?

Na té paní mi hned v prvním okamžiku cosi vadilo. Měla černé, zkažené zuby, nedbale ne-upavené, umaštěné vlasy. Ale já jsem si řekla, že je to chudák samoživitelka, která stojí deset hodin někde za pultem.

No, právě proto, že stála za pultem, mohla si ty zuby nechat opravit. Zkažené zuby = zkažený charakter.

Vyberte si opravdu velice pečlivě, koho si pustíte do „osobního prostoru“ a pamatujte, že číslo deset je v tomto případě magické.

Opakuji.

DESET NÁM NEJBLIŽŠÍCH LIDÍ UTVÁŘÍ TO, JAK BUDEME ŽÍT, ČÍM SE STANEME,  KOLIK BUDEME VYDĚLÁVAT.

Není to z mé hlavy, i když jsem si to na sobě ověřila.

A teď vám něco napíši o Kitty.

Opravdu se tak jmenuje a má taky velmi krásné příjmení. Znám ji už mnoho let. V době, kdy jsem začínala průvodcovat, a kdy jsem asistovala u jednoho kongresu za druhým, seznámila jsem se s ní v hotelu Radisson, kde pracovala na vysoké pozici.

Vždy usměvavá, ochotná. Decentně upravená v krásném, tmavém kostýmku made in Italy.

Kitty vystudovala zahraniční obchod a diplomacii, ale z hotelu Radisson odešla do jiného, malého, ale velmi luxusního hotelu na Malé Straně. Ten hotel patří jednomu Italovi. Později změnila ještě několikrát místo, managerovala různá hotelová  SPA a začala se zajímat o lidské tělo, východní medicínu a vůbec se vydala zcela jiným směrem.

Kitty byla kdysi provdaná za italského novináře. Žila v Itálii a pracovala tam jako trenérka tenisu. Je to sportovní typ, má štíhlou, skoro chlapeckou postavu, kratší, nazrzlé vlasy a příjemný pihovatý obličej. Žádná klasická kráska.

Nebo?

Kitty nikdy neměla nouzi o nápadníky a nemá dodnes, ani kolem padesátky. A že to nebyli ledajací nápadníci. Je totiž náročná. A dobře dělá.

Její přístup k majetku a penězům, mě, kozoroha, naprosto fascinuje. Ona totiž nemá vůbec nic. Tedy ve smyslu byt, dům, chatu….

Má normální auto, pár originálních šperků, pár starožitných předmětů v pronajatém bytě. Kitty říká, že nepotřebuje hromadit majetek.

ŽE CHCE JENOM KVALITNĚ ŽÍT.

Jednou jsme spolu byly v Barceloně. Zařizovala to Kitty, a hotel byl opravdu na úrovni. „Bydlím jenom ve čtyřhvězdičkových hotelech“. Ta věta mi utkvěla v hlavě na dlouhé roky. „Chci kvalitně žít“.

Bydlí tedy v renesančím domě na Hradčanech, který koupila italská firma a předělala ho na spoustu lusuxních prostor, včetně nádherně řešených bytů. Kitty má byt úplně nahoře, s vestavěným patrem.

Okna na tři strany, dva velké pokoje a to patro, kde kraluje kocour. Prostorná chotba.

Vyjdu schody, přejdu přes pavlač, pak vyjdu další, tentokrát dvěvěné schody. A pak vidím dveře, na kterých je nalepený ozdobný papír a na něm stojí:

„ŽIJME NEBE NA ZEMI“!

 

Napsáno okrasným písmem a barevnými pastelkami.

Už za dveřmi má spousty kytek a předmětů, květináče jsou v hezkých, originálních obalech. Při bližším ohledání zjistíte, že jsou to staré čepice.

A doma?

Nebe na zemi.

Pohodlný divan s polštářky, které si sama vyrábí, starožitný pracovní stolek situovaný u zdi (tak, že sedí ke zdi zády!), kytky, kytky a další kytky.  V květináčích sedí andělé, na lehátku v luxusní dece zabalený koucour Vendelín.

Asi je mu zima, je to ta kočka egyptská. Ta, co nemá chlupy, víte.

Kitty žije velmi zdravě. Běhá po Petříně, doma má šlapací kolo a nějaké ty činky a dnes se živí prodejem vysoce kvalitní kosmetiky a potravinových doplňků. A masážemi. Srovná vám třeba i čakry.

Miluje úžasné čaje a čajové směsi a italské jídlo. K jídlu si dává skleničku vína.  Špagety, rizoto, dobrý salát.

Taky miluje máslové sušenky. Ty české.

A klidně si dá v restauraci pivo. Malé a jedno.

V ložnici má závěsy, přehoz přes postele i polštářky ušité na míru a z luxusní látky, stojan na šaty, které si sama navrhuje, stojánky a krabičky na šperky. I těch si spoustu dělá sama, stejně tak, jako si vyrábí třeba kabalky a tašky.

POZOR!!!

Kopíruje modely nejlepších italských designérů. Tedy, tak trochu. Když říkám šaty, tak myslím třička s kapucí, trička s volánkovými rukávy. Tlumené, neutrální barvy, zajímavá, jednobarevná látka.

Kitty se neustále směje a i nad svým pracovním stolem má ozdobný papír s nápisem: „Žiju nebe na zemi“. A vůbec další vision bordy se zajímavými citáty.

Kulatý stůl u dalšího okna, u něj dvě křesla s ručně, jak jinak, šitými zámeckými potahy.

Moje malá dcerka je jí naprosto okouzlená. Vůbec totiž nechápe, že se opravdu někdo jmenuje Kitty. A pak ji fascinuje ten ambient. Mě to prostředí fascinuje taky.

Přišla jsem k ní celkem skleslá, odešla jsem s energií, kterou bych mohla rozdávat.

Za dva dny jsme se setkaly znovu. Vracela jsem jí katalogy s produkty, které prodává. Setkaly jsme se v centru města a šly koupit řezané květiny.

Kitty si koupila kytky tři, já dvě. Barevné tulipány, a pak ještě bílé, vysoké květy – vypadají jako miniorchideje a ani nevím, jak se jmenují.

A teď tady sedím, jednu vázu mám na stole, dvě na na knihovně a třetí s jedním tulipánem na další komodě.

A víte co? Je šest ráno. Vypila jsem dvě sklenice kangenské vody, zacvičila si, dala si studenou sprchu a napsala tento článek. Dnes budu mít krásný den.

Moje dcerka mi včera vyrobila z papíru, který ozdobně nastříhala vision bord. S tímto nápisem: „Žiju nebe na zemi“. Nalepila mi ho na zeď skříně u postele.

ŽIJTE SVÉ NEBE NA ZEMI.

Nenechte si zkazit náladu negativními zprávami, ani žádnými strachy. Já zprávy neposlouchám a nečtu ani noviny. Stejně se ke mě dostane vše, co má.

Taky si vybírejte pečlivě lidi, kterými se obklopíte. A kupte si třeba v únoru několik kytic řezaných květin. Leornardo da Vinci, prototyp renesančního člověka, míval vždy čerstvé řezané květiny v každém pokoji.

AŤ JE KAŽDÝ VÁŠ DEN TEN NEJLEPŠÍ!

  • Co takhle zkusit něco nového? EXOTIKA JE TADY!

    Je čas na změnu! Při pročítání svých starých cestovatelských deníků jsem narazila na pár neotřelých receptů na exotická jídla. Na zvláštní stránce eBooky si pak můžete stáhnout zdarma i koktejly z mých cest.

  • Nejnovější články
  • Kategorie