Věco nejsou těžké proto, že jsou těžké

Věci nejsou těžké. To my je takovými děláme.

Věci nejsou těžké proto, že jsou doopravdy těžké. Věci jsou těžké proto, že si to o nich myslíme. Ne, to není z mojí hlavy. To jsem vyčetla v jedné z těch mnoha knih, které jsem přelouskala od 13. března.

13. března odletěli moji poslední španělští studenti. 13. března zavřeli hranice. Jakýsi virus si řekl, že to prostě lidstvu ukáže.

Skupina španělských studentů byla sice moje poslední, ale taky jedna z prvních. Respektive třetí v této sezóně. Takže první či poslední tady vyšlo celkem nastejno. Nastejno ovšem už nebylo, že průvodci Prahou a střední Evropou jsou obvykle v zimě bez práce. A taky bez příjmů. Až koncem února začínají konečně zase naskakovat na konto nějaké peníze.

Nepatřím k lidem, kteří bezmyšlenkovitě utratí vše, co vydělají. Vždycky, opravdu vždycky mám rezervu. Asi proto, že už třicet let moje příjmy nejsou fixní. Byly krize, povodeň, válka v Perském zálivu. Vždycky jsme to dali. Toto je ovšem něco jiného. Toto je pro celý sektor cestovního ruchu opravdu rána.

Málokdo si totiž uvědomuje, že věci jsou velmi provázané. Jenom hotely třeba. Prádelny, které pro ně perou, pekárny, které pro ně pečou….

My průvodci alespoň nemáme zaměstnance, neplatíme nikde nájmy a obvykle ani DPH.

A tak jsem to vzala tak, jak to přišlo. Jsem fatalistka. Věřím, že věci vždy jsou tak, jak mají být. A že i tehdy, když se zdá, že je to rána, je to jen další příležitost. Jedny dveře se zavírají, druhé se otvírají. Není mi už dávno dvacet. Takže vím, o čem mluvím. Funguje to tak.

Roky jsem neměla čas. Celé léto v poklusu. Celé léto na cestách. Vysypat věci z kufru, hodit to do pračky, pohladit dítě, naházet do kufru čisté. A jede se dál.

Teď najednou je času spousta. Tak třeba čas na to uklidit si. Doopravdy uklidit. Dodělat papíry, co se už opravdu hodně dlouho povalovaly v krabici s nápisem vyřídit. (Nutno dodat, že něco se tak nějak vyřídilo samo). A pak to ticho. Jenon tlukot starožitných hodin po tatínkovi. Jak uklidňující. Čas se zastavil.

Ale hlavně byl, a pořád je, čas na knihy. Čtu celý život hodně, nicméně v posledních letech jen v tramvaji nebo buse či vlaku.

No a tak jsem zalovila v jedné ze svých  knihoven. A vytáhla ty motivační. A v jedné z nich jsem objevila toto:

VĚCI NEJSOU TĚŽKÉ PROTO, ŽE BY BYLY DOOPRAVDY TĚŽKÉ. VĚCI JSOU TĚŽKÉ PROTO, ŽE SI TO O NICH MYSLÍME.

A taky jsem objevila krásnou větu, která mě opravdu zaujala.

Víte, jak se řekne čínsky krize? Tak dávejte pozor!

Pro toto slovo má čínština dva spojené znaky. Jeden vyjadřuje NEBEZPEČÍ, druhý PŘÍLEŽITOST.

Dost mých kolegů už začíná propadat panice. Ano, je to dlouho. Nikoho to nezajímá. A proč by to jako mělo někoho zajímat, že tisíce průvodců jsou naprosto bez příjmů?

Stát? A co to je? Nebo kdo?

Co je to vlastně Stát? Stát, to jsme my. To jsem já. A jenom já se o sebe mohu doopravdy postarat.

Byla to moje volba před třiceti lety, kdy jsem se rozhodla, že mě nikdo nebude zaměstnávat.

Že budu dělat jen to, co se mi líbí. To, co mám ráda, co mě naplňuje. Že nebudu mít už žádné šéfy. A budu dělat, kdy se mi bude chtít.

A třicet let jsem to dělala. Naplno. Nikdy bych to za nic nevyměnila.

 

 

Že to nese sebou i rizika a nevýhody, to jsem taky vždycky věděla.

Vlastně jsem chtěla dnes  psát o tom, že konečně nastal  čas zamyslet se, zastavit se, bilancovat. Dělat projekty. Naučit se nové věci. Důvěřovat životu.

Já jsem vždycky důvěřovala životu a ke všemu, co mi položil do cesty, jsem se postavila čelem. Protože pokud nám život hodí rukavici, není to pro nic za nic. Skrývá se za tím význam. A i když nevíme proč, hozenou rukavici bychom vždycky měli zvednout.

Moje nejlepší kamarádka ze základní  školy přišla o manžela. Byli spolu 40 let. Umřel a nebylo mu ani šedesát.

To jí se zbořil svět. Z tohoto úhlu pohledu mám vlastně já obrovské štěstí.

Věci mnohdy nejsou, jak se na první pohled zdají. Záleží vždycky jen z jaké strany se na ně podíváme. A i z takových situací, jako je ta nastalá, může vzejít něco nového. A překvapivě dobrého.

 

  • Co takhle zkusit něco nového? EXOTIKA JE TADY!

    Je čas na změnu! Při pročítání svých starých cestovatelských deníků jsem narazila na pár neotřelých receptů na exotická jídla. Na zvláštní stránce eBooky si pak můžete stáhnout zdarma i koktejly z mých cest.

  • Nejnovější články
  • Kategorie